Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 51/01

Ústavní soud rozhodl dne 18. dubna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. K.M., zastoupeného Mgr. A.A., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2000, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. září 2000, sp. zn. -87, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí, po odstranění vad na základě výzvy Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2001, ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 zákona], se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2000 ( ) a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. září 2000 ( -87), jimiž byl odsouzen pro ublížení na zdraví ( st. 1 tr. zák.).

V ústavní stížnosti navrhovatel v rozhodnutích obecných soudů spatřuje porušení základních práv a svobod vyplývajících zejména z y ČR, a d. Podle odůvodnění ústavní stížnosti se tak stalo tím, že soudy nezávisle a nestranně nerozhodovaly, nesprávně hodnotily provedené důkazy, neobjasnily všechny skutečnosti, které by mohly svědčit ve prospěch stěžovatele a nebyly provedeny veškeré jím navržené důkazy (výslech zasahujících policistů a ošetřující lékařky).

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V souvislosti s tvrzením stěžovatele, že obecné soudy nerozhodovaly nestranně a v souladu se zákonem, neboť z provedených důkazů vyplývá, že se stěžovatel trestného činu ublížení na zdraví nedopustil, lze v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a že mu nepřísluší hodnotit hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR - svazek 1., č. 5, Praha 1994) za předpokladu, že obecné soudy při rozhodování dodržují ústavní procesní principy, zejména pak právo na fair proces ( d).

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 ( -87) plyne, že při provádění důkazů, jakož i při jejich hodnocení, dle svého vnitřního přesvědčení ( tr. ř.), se obecné soudy nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného procesu ( d) a nebylo shledáno porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv a svobod. Závěry plynoucí z tohoto posouzení, tzn. zda se obžalovaný uznává vinným nebo zda se obžaloby zprošťuje, jsou součástí nezávislého rozhodování a pouhé odsouzení stěžovatele samo o sobě nelze považovat za porušení jeho základních práv a svobod.

Obecné soudy nemají povinnost provést veškeré stěžovatelem navržené důkazy (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 10, Praha 1995). Pokud tedy obecný soud II. stupně považoval pro povahu navrženého důkazu za nadbytečný výslech zasahujících policistů, v řízení před obecným soudem I. stupně tento důkaz navržen nebyl (viz protokol o hlavním líčení ze dne 25. září 2000 - č. l. 83 připojeného spisu, dle kterého nebylo dalších důkazních návrhů, dokazování bylo z tohoto důvodu prohlášené za skončené a bylo uděleno slovo k závěrečným řečem), neměla tato skutečnost sama o sobě vliv na porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele.

Obdobně je tomu stran tvrzení stěžovatele, že nebyl proveden jiný důkaz - výslech ošetřující lékařky, zejména když navrhovatel doplnění v řízení před obecnými soudy nenavrhl. V souladu s ustálenou judikaturu Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR - svazek 8., vydání 1., č. 95, Praha 1997), dle které námitky, jež mohly být uplatněny v předchozích řízeních, nemohou být uplatněny až v řízení o ústavní stížnosti, neboť z hlediska obecných soudů jde o nova uplatněná ex post, jimiž se obecné soudy ani zabývat nemohly.

Z výše rozvedených důvodů byl návrh na zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí obecného soudu posouzen jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], a jako takový odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 18. dubna 2001