Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 53/01

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů 1) J. H. a 2) B. H., obou zastoupených advokátem JUDr. M. K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2000, čj. -49, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 10. 1999, čj. -19, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelé (v původním řízení žalovaní) se svou stížností ze dne 26. 1. 2001, doplněnou podáním ze dne 31. 1. 2001, domáhají, s odvoláním na porušení y, a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zrušení shora uvedených rozsudků Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6.

Z napadených rozhodnutí, jež byla přiložena k ústavní stížnosti, a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. , jenž si Ústavní soud k posouzení stížnosti vyžádal, bylo zjištěno následující:

Napadeným usnesením soudu prvního stupně byla navrhovatelům uložena povinnost vyklidit byt o velikosti 1+1 s příslušenstvím, II. kategorie, ve čtvrtém patře domu, ulice N. (dále jen "byt") a vyklizený jej předat žalobci, Městské části Praha 6, do 15 dnů po právní moci uvedeného rozhodnutí.

Uvedené rozhodnutí napadli stěžovatelé odvoláním, v němž mimo jiné navrhují, aby odvolací soud pro případ, že by potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, vyslovil přípustnost dovolání, neboť jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního právního významu ( , , dále jen " ").

Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil druhým z napadených rozsudků jen tak, že splnění vyklizovací povinnosti navrhovatelů "stanoví do tří měsíců" od právní moci rozsudku, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Návrhu na připuštění dovolání odvolací soud nevyhověl, neboť neshledal své rozhodnutí rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Za procesní prostředek k ochraně práva nutno přitom považovat pouze takový přezkumný procesní postup, jenž je v procesní dispozici účastníka řízení a je nezávislý na rozhodnutí příslušného orgánu. Z uvedeného důvodu jím není jak podnět ke stížnosti pro porušení zákona v řízení trestním, tak ani návrh odvolacímu soudu na připuštění dovolání dle v občanském soudním řízení. Nadto je nutno zdůraznit, že účelem přípustnosti dovolání dle je přezkoumání dovolacích důvodů dle pouze v těch případech, jedná-li se o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, čili, je-li dána potřeba sjednotit interpretaci a aplikaci jednoduchého práva. Vyhovění návrhu na připuštění dovolání dle není proto spjato s možným dotčením na právech účastníků řízení, nýbrž výhradně se závažností potřeby sjednocení judikatury. Pokud však účastník řízení podá návrh na připuštění dovolání dle , jenž byl odvolacím soudem zamítnut, nutno pro přípustnost ústavní stížnosti vyžadovat podání dovolání dle uvedeného ustanovení (srov. např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 15, C.H. Beck, 2000, str. 31 a násl.). Jak se z připojeného spisu podává, navrhovatelé v projednávané věci dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nepodali.

S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že navrhovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje, a jejich stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustnou odmítl.

Pokud jde o návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, Ústavní soud má za to, že rozhodnutím o projednávané ústavní stížnosti odpadl k vydání takového rozhodnutí důvod.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2001 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj