Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 139/01

Ústavní soud rozhodl 19. dubna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti M.S., zastoupené Mgr. J.F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2000, čj. -28, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě stěžovatelka uvádí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v d (dále jen " ") v souvislosti s y ČR. V odůvodnění napadeného rozsudku poukázal totiž odvolací soud na to, že z obsahu Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen "Úmluva") publikované ve vyhlášce č. 11/1975 Sb., není patrno žádné ustanovení upravující úplatu za provedení přepravy. Tento předpoklad je však chybný a v rozporu s čl. 1 odst. 1 citované Úmluvy, v němž se konstatuje, že tato Úmluva se vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem. Z uvedeného důvodu platí i pro projednávanou věc promlčecí lhůta podle čl. 32 odst. 1 Úmluvy upravující kratší lhůtu k promlčení, než jaká platí podle obchodního zákoníku. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto stěžovatelka zrušení napadeného rozsudku.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 21. 3. 2000, čj. -16, byl zamítnut návrh navrhovatelky a. s. Č., směřující proti stěžovatelce na zaplacení částky 24 000,-- Kč s přísl., a to vzhledem ke vznesené námitce promlčení.. Podle názoru soudu I. stupně je zažalovaný nárok promlčen, neboť na případ dopadá ustanovení čl. 32 odst. 1 Úmluvy upravující promlčení nároku z přeprav v délce 1 roku při zvážení jednotlivých případů uvedených v písmenech a) - c) uvedeného odstavce. K odvolání navrhovatelky rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně změnil ze zamítavého ve vyhovující. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že Úmluva neobsahuje žádné ustanovení, které by upravovalo úplatu za provedení přepravy. Z čl. 32 Úmluvy je tedy nutno dovozovat, že promlčení lhůta uvedená v tomto článku se vztahuje toliko na nároky z přeprav, které tato Úmluva výslovně upravuje. Protože nárok na úplatu za provedení dopravy zde upraven není, nevztahuje se na uplatněný nárok, tj. zaplacení přepravného, promlčecí lhůta stanovená v čl. 32 Úmluvy, nýbrž obecná promlčecí lhůta upravená v čl. 397 obchodního zákoníku v délce 4 roků. Protože navrhovatel pomocí jiného dopravce provedl přepravu ke dni 24. 1. 1997, obecná promlčecí 4 letá lhůta počala běžet teprve dnem 25. 1. 1997. Vzhledem k datu zahájení řízení, tj. dojití návrhu okresnímu soudu dne 16. 4. 1997, je zřejmé, že nárok na zaplacení přepravného nemůže být promlčen.

Jakkoli argumenty stěžovatelky, jež sdílel i soud I. stupně, mohou mít svou logiku, když v kapitole I. nazvané rozsah platnosti se v čl. 1 odst. 1 uvádí, že Úmluva se vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání leží ve dvou různých státech, nicméně stejně nepostrádá logiku ani napadený rozsudek ve svém odůvodnění, že v kapitole páté, nazvané Reklamace a žaloby, je upraven běh promlčecí doby právě ve vztahu v tomto článku uvedeným případům, tj. především reklamacím. I kdyby tedy bylo možno připustit, že oba výklady se jeví jako ústavně konformní, neimplikuje tato skutečnost závěr, že protiústavním je právě výklad obsažený v napadeném rozsudku, který se nejeví nijak krajně vybočovat z mezí y ČR ani porušovat y. Jinými slovy, Ústavní soud zde není od toho, aby sjednocoval judikaturu obecných soudů a ústavní stížnost podaná podle ustanovení , o Ústavním soudu, zde proto může míti úspěch pouze v případě zjištění porušení ústavně zaručeného práva, o kterýžto případ však v projednávané věci z uvedených důvodů evidentně nejde.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu