Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 741/2000

Ústavní soud rozhodl dne 19. dubna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě, složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele E. M., zastoupeného JUDr. A. J., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. května 2000, č. j. -2169, a Vrchního soudu v Praze ze dne 20. října 2000, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení označených rozhodnutí soudů, odůvodňoval návrh tím, že podle jeho přesvědčení jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudy, došlo k porušení základních práv, zakotvených v a v d. Uvedl, že námitky týkající se výslechu svědků a jejich věrohodnosti vznesl u soudů obou stupňů, ty k nim nepřihlédly a hodnocení svědeckých výpovědí pak provedly v rozporu se zákonem, nevzaly zřetel ani na to, že v průběhu vyšetřování nebylo respektováno jeho právo na obhajobu. Poněvadž rozhodnutí o trestu a jeho výkonu přestavuje zásadní újmu, stěžovatel navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. , jeho rozsudku ze dne 17. května 2000, jakož i rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne

20. října 2000, sp. zn. , zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jak vyplývá z protokolů o hlavním líčení před soudem I. stupně, tam, kde obsah výpovědi svědků, slyšených v přípravném řízení, byl čten, činil tak soud se

souhlasem obžalovaného a jeho zástupce, jinak pak byli svědci vyslechnuti soudem, opět za účasti obou. Rozsah dokazování, průběh řízení a hodnocení důkazů, to vše odpovídalo základním zásadám trestního řízení a tedy znění § 2 tr. řádu. Vrchní soud v Praze se v obsáhlém a přiléhavém odůvodnění svého rozsudku vypořádal se všemi námitkami, uplatněnými obžalovaným v odvolání, a proto lze konstatovat, že se obecné soudy v předmětném řízení nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2001