Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 330/2000

Ústavní soud rozhodl dne 3. dubna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti I. R., zastoupeného JUDr. T. Z., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 1999, sp. zn.

, jímž byl uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 1999, sp. zn. , jímž byl uznán vinným trestným činem loupeže podle trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, odůvodňuje ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení obecný soud rozhodl v rozporu s d. Tento rozpor spatřuje v pochybeních vrchního soudu v důkazním řízení, zejména pak v porušení zásady bezprostřednosti dle ustanovení § 12 trestního řádu.

Ústavní soud, jak mu to ukládá , ve znění pozdějších předpisů, v předmětném řízení v první řadě zkoumal, zdali ústavní stížnost stěžovatele dostála podmínkám obsaženým v odstavci 1. uvedeného zákonného ustanovení.

Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. bylo zjištěno, že ústavní stížností napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 1999, sp. zn.

, bylo doručeno toliko právnímu zástupci obviněného, takto stěžovatele v řízení před Ústavním soudem, JUDr. M. T., (č. l. 3660).

K dané věci učinil Ústavní soud dotaz na obě věznice, ve kterých se stěžovatel v době doručování stížností napadeného rozhodnutí nacházel, a to na Věznici Mírov a na Vazební věznici Praha-Pankrác. Ředitel Věznice Mírov přípisem ze dne 1. listopadu 2000 Ústavnímu soudu sdělil, že na základě dokumentů, jež jsou Věznici Mírov k dispozici (tj. karta korespondence odsouzeného a doručovací kniha), nebyl nalezen žádný zápis, který by

potvrdil, že předmětné rozhodnutí vrchního soudu, adresované přímo stěžovateli, bylo do Věznice Mírov doručeno (ke svému přípisu připojil i fotokopii evidenční karty korespondence stěžovatele, osvědčující v něm obsažené sdělení). Ředitel Vazební věznice Praha-Pankrác přípisem ze dne 5. ledna 2001 Ústavnímu soudu k doručení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 1999, sp. zn. , stěžovateli sdělil, že odsouzený I. R. byl dne 28. května 1999 přemístěn k výkonu trestu do Věznice Mírov, přičemž korespondence, která mu byla do Vazební věznice Praha-Pankrác doručena až po jeho přemístění, byla následně postoupena Věznici Mírov. K obsahu tohoto sdělení pak Ústavní soud poznamenává, že pokyn k doručení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 1999, sp. zn. , účastníkům a vedlejším účastníkům byl vydán dne 31. května 1999 (spis Městského soudu v Praze sp. zn. , č. l. 3660).

K výzvě Ústavního soudu se k doručení předmětného rozhodnutí vyjádřil i stěžovatel, a to přípisem ze dne 3. ledna 2001. Sděluje v něm, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 1999, sp. zn. , mu zatím doručen nebyl.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle a odst. l , ve znění pozdějších předpisů, podal dne 16. března 2001 Vrchní soud v Praze k předmětné ústavní stížnosti vyjádření, v němž ve věci samé odkazuje na obsah odůvodnění stížností napadeného rozhodnutí, vyslovuje přesvědčení, že ústavní práva stěžovatele jakožto žalobce nebyla žádným způsobem zkrácena a v závěru navrhuje ústavní stížnost stěžovatele I. R. odmítnout.

Dle ustanovení je aktivně legitimovanou k podání ústavní stížnosti toliko ta osoba, jež tvrdí, že byla zásahem orgánu veřejné moci dotčena ve svých základních právech a svobodách. Plynutí lhůty pro podání ústavní stížností se pro tuto osobu pak dle odvíjí ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje. V předmětné věci je tímto rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně práva rozsudek odvolacího soudu v trestním řízení, přičemž v trestním řízení se opis rozsudku doručuje v první řadě obžalovanému ( tr. ř.), má-li obžalovaný obhájce, doručuje se pak opis rozsudku též jemu ( tr. ř.).

Bylo-li ve věci ústavní stížnosti I. R., směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 1999, sp. zn. , zjištěno, že uvedený rozsudek stěžovateli doručen nebyl, nezbylo Ústavnímu soudu, než konstatovat nesplnění podmínky pro podání ústavní stížnosti, obsažené v , čímž byl v dané věci dán důvod jejího odmítnutí pro nepřípustnost dle per analogiam.

Z pohledu ochrany základních práv a svobod stěžovatele Ústavní soud připomíná, že nedostatek soudního řízení, spočívající v nedoručení rozhodnutí účastníku řízení, zakládá stížnostní důvod pro průtahy v řízení dle § až 35 , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2001