Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 743/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. V.,

zastoupeného Mgr. M. M., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2000, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. června 1999, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 4. dubna 2001 soudcem zpravodajem JUDr.Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se svým podáním ze dne 18. 12. 2000 domáhá zrušení rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2000 ( -307) a Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. června 1999 (P 48/96), kterými se nezl. N. V., nar. 25. 11. 1992, svěřuje do péče manželů V. V. a ing. K. V. Ústavní stížnost odůvodnil tím, že podle jeho přesvědčení postupem obecných soudů byla porušena ústavně zaručená práva, ale současně též příslušná ustanovení Úmluvy o právech dítěte ze dne 20. 11. 1989, která pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 2. 9. 1990. Postupem soudů tak došlo k porušení

y základních lidských práv a svobod, a y ČR.

Ústavní soud se především soustředil na otázku, zda jsou v posuzované věci splněny po formální stránce podmínky pro jejich přezkum. Dle § 72 odst. 1 písm. a) zák. č.

, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona) jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba [ písm. d) y], jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou dle y. V takových případech proto 60denní lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Jestliže stěžovatel proti rozsudku odvolacího soud doručenému dne 8. června 2000 ústavní stížnost podal 18. prosince 2000, je zřejmé, že takto podaná ústavní stížnost byla podána po zákonem stanovené lhůtě a jako taková je nepřípustná, a proto o ní bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [ zákona], aniž by se jevilo účelné vésti stěžovatele k odstranění formálních vad ve vykázané plné moci jeho zástupkyně ( zákona).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 4. dubna 2001