Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 377/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. C., zastoupené JUDr. J. V., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. března 2000, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. září 1999, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 4. 4. 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné a doručené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. března 2000 ( -94), jímž bylo zamítnuto její odvolání do rozsudku soudu I. stupně ( tr. ř.) a tvrdila, že tímto rozhodnutím porušil zmiňovaný obecný soud jako soud odvolací její ústavně zaručené právo na soudní ochranu ( d) a jemu obsahově obdobné právo plynoucí z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech ( ). Podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označených ústavně zaručených práv došlo tím, stručně shrnuto, že odvolací soud zamítl odvolání stěžovatelky jako opožděné, ačkoli pro takový postup nebyly dány zákonné podmínky. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle obsahu trestního spisu, který byl Ústavnímu soudu k jeho žádosti předložen, rozsudek obecného soudu I. stupně byl v opakovaně neodůvodněné nepřítomnosti stěžovatelky (č. l. 79, č. l. 113) vyhlášen dne 24. září 1999 (č. l. 83) a následně v písemném vyhotovení doručen dne 20. února 2000 (doručenka na č. l. 85); odvolání proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka bianco formou osobně u obecného soudu I. stupně dne

1. března 2000 (č. l. 88), dne 6. března 2000 po předložení plné moci ze dne 2. března 2000, do spisu nahlédl obhájce stěžovatelky (č. l. 89, 90), který stěžovatelčino formální odvolání odůvodnil podáním adresovaným přímo odvolacímu soudu dne 17. dubna 2000.

Spis týkající se stěžovatelky byl obecným soudem I. stupně s ohlášeným odvoláním předložen odvolacímu soudu dne 13. března 2000 (č. l. 91) a dne 14. března 2000 bylo

o stěžovatelčině odvolání rozhodnuto zamítavým výrokem a spis byl nalézacímu soudu vrácen dne 23. března 2000.

Podle protokolu ze dne 17. března 2000 (č. l. 95), tedy poté co o odvolání stěžovatelky bylo již rozhodnuto, byl bez předvolání a z podnětu obhájce odvolacím soudem vyslechnut policista České republiky npor. M. H., který potvrdil, že stěžovatelce na požádání nalézacího soudu doručil rozsudek nikoli dne 20. února 2000 (neděle), ale až dne

22. února 2000. Obdobné údaje vyplývající z dalších důkazů provedených obecným soudem

I. stupně (č. l. 101, 102, 104), jakož i z výslechu stěžovatelky ze dne 7. dubna 2000 (č. l. 96).

Za tohoto stavu je zřejmé, že stěžovatelce, resp. jejímu obhájci, muselo být nejpozději dne 6. března 2000 zřejmé, že odvolání, byť pro omyl v datu na doručence, je stěžovatelkou samotnou podáno opožděně, a bylo proto na ni, aby svůj omyl neprodleně napravila procesně předvídaným způsobem (§ 61 odst. 1, 2 tr. ř.) a - před podáním ústavní stížnosti - vyčerpala v řízení před obecnými soudy procesní prostředek, který jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

Jestliže stěžovatelka možnost žádosti o navrácení lhůty k podání odvolání (§ 61

odst. 1, 2, tr. ř.) pominula, založila tím procesní překážku nepřípustnosti ústavní stížnosti

(§ 75 odst. 1 zákona), a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 4. dubna 2001