Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 12/01

Ústavní soud rozhodl dne 5. dubna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Č., zastoupené JUDr. L.G., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. října 2000, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 1996, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Navrhovatelka ústavní stížnost, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. října 2000 (-118) a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 1996 (), odůvodnila tím, že se postupem soudů cítí dotčena na právech zaručených d, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedla, že poté, co Okresní soud ve Vsetíně zavázal prvního žalovaného k vydání nemovitostí a proti druhému žalobu zamítl, měl se Krajský soud v Ostravě, který jednal na základě odvolání povinného, zabývat i druhým, zamítavým výrokem, poněvadž je považuje za vzájemně závislé. Když tak neučinil, napadla rozhodnutí krajského soudu dovoláním, jež však bylo odmítnuto, jako nepřípustné.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y [ , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. října 2000 (-118) zásah do práv stěžovatelky shledán nebyl. Označený soud se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal s námitkami, uplatněnými v dovolání, přičemž přiléhavým způsobem vyložil ustanovení , i důvody, pro které v řízení o žalobě stěžovatelky výroky soudu I. stupně proti první žalované a proti druhému žalovanému nelze mít za vzájemně závislé a pro které tedy soud II. stupně opodstatněně nepřezkoumával výrok, jež stěžovatelka odvoláním nenapadla.

S ohledem na výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 5. dubna 2001