Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 750/2000

Ústavní soud rozhodl dne 5. dubna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti v. o. s. D., zastoupené JUDr. F. V., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 22. září 2000, č. j. -260, a rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 13. března 2000, č. j. -235, o zaplacení 420.000.-Kč s příslušenstvím proti vrácení věci, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem podaným Ústavnímu soudu dne 21. prosince 2000 se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 22. září 2000, č. j. -260, a rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 13. března 2000, č. j. -235, o zaplacení 420.000.-Kč s příslušenstvím proti vrácení věci. Rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčena ve základním právu na spravedlivý proces dle y, d.

Uvedenými rozhodnutími nalézacího a odvolacího soudu byl zamítnut návrh stěžovatelky, aby soud uložil odpůrcům povinnost jí zaplatit částku 420.000.-Kč s 21% úrokem z prodlení od přesně stanoveného data do zaplacení, oproti povinnosti stěžovatelky vrátit odpůrcům v řízení před obecnými soudy osobní automobil BMW. Svůj návrh před obecnými soudy pak stěžovatelka odůvodňovala neplatností kupní smlouvy ve smyslu a obč. zák. Dle názoru stěžovatelky obecné soudy nedostály požadavkům práva na spravedlivý proces, plynoucím z y a d, když neprovedly navržený důkaz znaleckým posudkem, svůj postup neodůvodnily, provedené důkazy hodnotily extrémně nesprávně a konečně rozporně posoudily totožný nebo obdobný skutkový stav v trestním a civilním řízení.

Dle ustanovení senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéd (

,

). Kromě toho Ústavní soud v uvedené souvislosti ve své judikatuře zaujal stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislosti soudů (y) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ); jestliže obecné soudy respektují kautely dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (

).

Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Krajský soud v Českých Budějovicích i Okresní soud v Pelhřimově při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z , svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily, přičemž reagovaly na argumentaci, jež je shodná s obsahem ústavní stížnosti. Soud odvolací pak v odůvodnění svého rozhodnutí reagoval i na pochybnost stěžovatelky, týkající se neustanovení znalce soudem nalézacím, když podrobně vyložil rozhodovací důvody, jež ho vedly k závěru o nenaplnění podmínek neplatnosti smlouvy dle a 49a obč. zák. Napadeným rozhodnutím tudíž obecné soudy neporušily ani zákaz libovůle (, 4y, , 3d) ani základní práva na řádný proces ( a násl.d). Pokud stěžovatelka argumentuje i ustanovením y, nelze než upozornit, že y je normou kompetenční, vymezující postavení soudů v rámci soustavy státních orgánů, a nikoli normou, zakotvující základní právo, resp. svobodu.

Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelky na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. dubna 2001