Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3/01

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. B., právně zastoupeného JUDr. J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2000, č. j. -22, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu, referátu regionálního rozvoje v Pelhřimově ze dne 5. 5. 2000, č. j. PE 5539/2000/RR, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 3. 1. 2001, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2000, č. j. -22, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu, referátu regionálního rozvoje v Pelhřimově ze dne 5. 5. 2000, č. j. PE 5539/2000/RR, a to pro porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti a že proto nic nebrání v jejím projednání.

Ústavní soud si vyžádal spis, sp. zn. , vedený u Krajského soudu v Českých Budějovicích, jakož i vyjádření Krajského soudu v Českých Budějovicích k projednávané věci.

Ve svém vyjádření ze dne 2. 3. 2001 Krajský soud v Českých Budějovicích uvedl, že napadeným rozsudkem tohoto soudu nebyla porušena u zaručená práva stěžovatele, a navrhl, aby Ústavní soud předmětnou stížnost zamítl.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní veterinární správa v Pelhřimově sdělením ze dne 30. 12. 1998 oznámila Městskému úřadu v Pelhřimově, odboru výstavby, že stěžovatel užívá plynovou udírnu bez povolení orgánu veterinární služby. Stavební úřad vykonal státní stavební dohled, a učinil závěr, že stěžovatel uskutečnil změnu stavby bez stavebního povolení, a tu pak bez kolaudace užíval. Rozhodnutím Městského úřadu v Pelhřimově, odboru výstavby ze dne 9. 2. 1999, č. j. Výst. 29/99-PROB/Rozh/Š, byla stěžovateli uložena podle ust. § 106 odst. 1 písm. b) stavebního zákona pokuta za správní delikt ve výši 20 000,- Kč. Na základě odvolání stěžovatele Okresní úřad, referát regionálního rozvoje v Pelhřimově rozhodnutím ze dne 31. 3. 1999, č. j. RR/457/99/D1, prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu řízení se závěrem, že v počínání stěžovatele je nutno spatřovat správní delikty dva, a to podle ust. § 106 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, který spočívá ve změně dokončené stavby bez povolení, a dále správní delikt podle ust. § 106 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, protože stěžovatel užíval stavbu bez kolaudace. Městský úřad v Pelhřimově, odbor výstavby z důvodu rychlosti a hospodárnosti oba výše uvedené správní delikty projednal současně a rozhodl o nich v rámci jednoho rozhodnutí ze dne 10. 5. 1999, č. j. Výst. 29/99-II-PROB/Rozh/Š, kterým stěžovateli uložil pokutu ve výši 200 000 -, Kč za správní delikt spočívající v nepovolené změně výstavby plynofikace zřízením udírny a rozvodu plynu podle ust. § 106 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, a dále pokutu ve výši 500 000,- Kč za užívání stavby udírny bez kolaudačního rozhodnutí podle ust. § 106 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal. Okresní úřad, referát regionálního rozvoje v Pelhřimově rozhodnutím ze dne 23. 7. 1999, č. j. RR/1321/99/D1, odvolání stěžovatele zamítl. Toto rozhodnutí správního orgánu napadl stěžovatel žalobou u soudu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 5. 1. 2000, č. j. -40, napadené rozhodnutí zrušil pro nesprávnou úvahu spočívající ve sčítání pokut za dva správní delikty bez zřetele k absorpční zásadě, kdy stavebníka lze postihnout pouze jedním opatřením, a to za správní delikt, u kterého je předpoklad přísnější sankce. Okresní úřad, referát regionálního rozvoje v Pelhřimově pak rozhodnutím ze dne 5. 5. 2000, č. j. PE 5539/2000/RR, změnil rozhodnutí Městského úřadu v Pelhřimově ze dne 10. 5. 1999, č. j. Výst. 29/99-II-PROB/Rozh/Š, o uložení pokuty za správní delikt tak, že výše pokuty byla stanovena v částce 500 100,- Kč, s odůvodněním, že stěžovatel se dopustil protiprávních jednání podle ust. a ust. stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, sankce však byla vyměřena stavebním úřadem jen jedna, a to za přísnější správní delikt (dle ust. , ve znění pozdějších předpisů). Uvedené rozhodnutí odvolacího orgánu napadl stěžovatel žalobou u soudu. Rozsudkem ze dne 25. 10. 2000, č. j. -22, Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Okresního úřadu, referátu regionálního rozvoje v Pelhřimově ze dne 5. 5. 2000, č. j. PE 5539/2000/RR, zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že celé řízení, které následovalo po vydání prvého rozhodnutí Městského úřadu v Pelhřimově, stavebního odboru, bylo řízením z důvodu podání opravného prostředku samotným navrhovatelem a bylo-li napadené rozhodnutí v opravném řízení zrušeno, nelze novým rozhodnutím jeho postavení zhoršit. Napadené rozhodnutí podle stěžovatele nemůže být změněno v jeho neprospěch ani v případě, že pro takové rozhodnutí nejsou jinak zákonné podmínky, ať již z důvodů právních či skutkových.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Správně Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění svého výše uvedeného rozhodnutí uvedl, že v oblasti trestání jiných správních deliktů obecnou platnost zákazu reformatio in peius bez výslovného ustanovení zákona z pozitivního práva dovodit nelze. Navíc v projednávané věci v novém řízení byla stěžovateli stavebním úřadem uložena pokuta v celkové výši 700 000, - Kč, která byla po zrušení potvrzujícího rozhodnutí Okresního úřadu, referátu regionálního rozvoje v Pelhřimově soudem, změněna Okresním úřadem, referátem regionálního rozvoje v Pelhřimově na 500 100,- Kč, a tak lze uzavřít, že ke zhoršení právního postavení stěžovatele nedošlo.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu ÚS

V Brně dne 10. dubna 2001