Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
38768.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 174/01
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. J., právně zastoupené JUDr. M. Š., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 8. 1998, sp. zn. 38 C 146/98 , t a k t o:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl, neboť podaný návrh je nepřípustný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 21. 3. 2001, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 8. 1998, sp. zn. 38 C 146/98 , a to pro porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d.
Napadeným rozsudkem pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 8. 1998, sp. zn. 38 C 146/98 , byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit společnosti U., spol. s. r. o. (v řízení před obecnými soudy žalobci), částku 500 000,- Kč s příslušenstvím.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že o vydání rozsudku a o jeho právní moci se dozvěděla až v rámci zahájení řízení o výkonu rozhodnutí dne 25. 2. 2000, neboť jí oznámení o uložení zásilek doručovaných jí soudem v této věci nebyla nikdy poštovním úřadem v místě trvalého bydliště doručena.
Návrh na povolení obnovy uvedeného řízení, jakož i návrh na odložení vykonatelnosti výše uvedeného rozsudku, Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl usnesením ze dne 7. 6. 2000, č. j. 23 C 85/2000 -13. Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 12. 2000, č. j. 29 Co 661/2000 -29, usnesení soudu prvního stupně napadené odvoláním stěžovatelky potvrdil.
V ústavní stížnosti stěžovatelka dále namítá, že napadený rozsudek pro zmeškání je právně i věcně nesprávný, a proto se nápravy domáhala návrhem na obnovu řízení, aby věc mohla být soudem řádně projednána a právně posouzena. Stěžovatelka je přesvědčena, že vydáním rozsudku pro zmeškání bylo stěžovatelce odňato právo, aby její věc byla projednána v její přítomnosti a aby se mohla vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Dle poučení obsaženého v rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 8. 1998, sp. zn. 38 C 146/98 , není proti rozsudku pro zmeškání odvolání přípustné, ledaže je podáno proto, že nebyly splněny podmínky pro jeho vydání nebo rozsudek spočívá v nesprávném právním posouzení věci. V takovém případě, uvádí se dále v poučení, lze proti němu podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Ustanovení § 159 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. předpokládá, že jen řádně doručený rozsudek je v právní moci (Sborník IV., s. 383). Jen řádně a předpisům vyhovující doručení může mít za následek, že osobě, jíž je doručováno, začne běžet lhůta k podání odvolání. Pokud tedy stěžovatelce uvedený rozsudek skutečně řádně doručen nebyl, jak tvrdí stěžovatelka v ústavní stížnosti, nemohl se stát pravomocným, neboť lhůta k podání odvolání by nezačala běžet, a pokud stěžovatelce nebylo řádně doručeno ani předvolání k prvnímu jednání v dané věci, bylo by odvolání proti rozsudku pro zmeškání přípustné, neboť tímto by nebyly splněny podmínky pro jeho vydání. Ze spisového materiálu však vyplývá, že odvolání v dané věci stěžovatelkou podáno nebylo.
Dle ust. § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
V souladu s ust. § 75 odst. 1 cit. zák. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Z výše uvedeného vyplývá, že v projednávané věci stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a proto je podaný návrh nepřípustný.
V případě, že by v projednávané věci odvolání proti výše uvedenému rozsudku pro zmeškání přípustné nebylo, přičemž návrh na povolení obnovy řízení se ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, za poslední prostředek nepovažuje, by bylo nutné uzavřít, že návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem č. 182/ 1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když se stěžovatelka o uvedeném rozsudku dozvěděla dne 25. 2. 2000, a ústavní stížnost byla podána až dne 21. 3. 2001, tedy více než o rok později.
Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti namítá, že soud prvního stupně v řízení o návrhu na obnovu řízení nezjišťoval, zda ze strany doručovatele bylo řádně plněno a návrh na obnovu řízení odmítl. Dále se tento soud nezabýval otázkou namítanou v návrhu na obnovu řízení, tj. nesprávným posouzením návrhu a důkazů předložených žalobcem v původním řízení, kdy soud zcela pochybil v právním hodnocení smlouvy o sdružení a důvodech ukončení nájmu nebytových prostor. Stěžovatelka má za to, že zamítnutí návrhu na obnovu řízení soudy obou stupňů vychází pouze z formálně právního procesního hlediska bez zjištění skutečného stavu věci, tj. zda pověřený příslušný poštovní úřad, resp. jeho pracovníci skutečně oznamoval uložení zásilek. Rozhodnutí, kterými soud prvního stupně i odvolací soud rozhodovaly o stěžovatelčině návrhu na povolení obnovy řízení, ovšem stěžovatelka v ústavní stížnosti nenapadla.
Při shrnutí výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, neboť podaný návrh je nepřípustný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 10. dubna 2001