Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 168/01

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti společnosti M., spol. s r. o., zastoupené JUDr. I. K., CSc., advokátem, proti rozhodnutí ministra financí ze dne 15. 1. 2001, čj. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 17. 3. 2001, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne a doručena Ústavnímu soudu dne 19. 3. 2001, se společnost M. spol. s r. o. (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení rozhodnutí ministra financí ze dne 15. 1. 2001, čj. , o rozkladu proti rozhodnutí (závazné informaci o sazební zařazení zboží) Ministerstva financí - Generálního ředitelství cel ze dne 11. 10. 2000, čj. 18136/00-32. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že napadeným rozhodnutím ministra financí jakožto nikoliv nezávislého orgánu veřejné správy bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v a 2 d.

Stěžovatel poukazuje na to, že správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí - závazné informaci o sazebním zařazení zboží (krmiva pro psy) pochybil, když toto zboží zařadil do podpoložky 0511 99 80 nomenklatury celního sazebníku; podle názoru stěžovatele správně dané zboží mělo být zařazeno do podpoložky 2309 10 11. Správní orgán druhého stupně pak toto nesprávné rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl. Pro stěžovatele má postup správních orgánů závažné následky. Na základě nesprávného zařazení zboží bude toto zboží zatíženo základní sazbou daně z přidané hodnoty, přičemž dle poznatků stěžovatele srovnatelné zboží dodávané jinými českými subjekty je obvykle zatěžováno sníženou sazbou daně z přidané hodnoty. Zatížení vyšší sazbou daně se projeví v cenové tvorbě a povede ke ztrátě konkurenceschopnosti stěžovatele na trhu. Stěžovatel nemá možnost ani soudního přezkumu uvedených rozhodnutí správních orgánů, neboť se jedná o rozhodnutí předběžné povahy, které je ve smyslu ze soudního přezkumu vyloučeno.

Z obsahu spisu Ústavního soudu vyplynulo, že dne 11. 10. 2000 pod čj. 18136/00-32 byla na žádost stěžovatele Ministerstvem financí - Generálním ředitelstvím cel podle , celní zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), vydána závazná informace o sazební zařazení zboží, v níž bylo po laboratorní analýze, která prokázala, že zboží stěžovatele neztratilo charakteristické rysy původní látky, toto zboží zařazeno do podpoložky 0511 99 80 nomenklatury celního sazebníku (ostatní výrobky živočišného původu jinde neuvedené ani nezahrnuté, nezpůsobilé k lidskému požívání), jenž je přílohou K danému závěru dospěl správních orgán na základě příslušných ustanovení celního sazebníku - vylučující poznámky 1 ke kapitole 23 celního sazebníku a dále Všeobecných pravidel pro interpretaci Harmonizovaného systému (pravidlo 1 a 6), jakož i podpůrně na základě Vysvětlivek k Harmonizovanému systému (ve znění Explanatory Notes, World Customs Organization, Brussels 1996 a pozdějších doplňků) k číslu 0511 a dále Vysvětlivek ke Kombinované nomenklatuře EU (ve znění Explanatory Notes to the combined nomenclature of the European Communities C 287, Volume 41, September 1998), ve kterých je daný druh zboží obecně popsán. Ministr financí jako správní orgán druhého stupně pak v rozhodnutí o rozkladu uvedl, že požadavek stěžovatele na zařazení výrobku do čísla 2309 celního sazebníku není oprávněný, neboť ve vysvětlivkách k Harmonizovanému systému ohledně uvedeného čísla se stanovuje, že "do tohoto čísla patří přípravky používané ke krmení zvířat, získané zpracováním rostlinných nebo živočišných látek, které pozbyly charakteristické vlastnosti výchozí suroviny, např. výrobků získaných z rostlinných surovin, jež byly podrobeny takovému zpracování, že charakteristické buněčné struktury původních rostlinných látek již nejsou rozeznatelné pod mikroskopem". Výrobek stěžovatele, kterým jsou sušené hrtany zbavené tuků a nařezané na stanovenou délku, je však i nadále rozpoznatelný jako hrtany. Uvedený správní orgán také odmítl argumentaci stěžovatele ohledně podobných znaků u jiného zboží - výživy pro psy a kočky - s ohledem na jiné složení, jež je ve smyslu nomenklatury jiným druhem zboží.

Jádrem ústavní stížnosti je polemika stěžovatele s postupem správních orgánů, které zařadily výrobek stěžovatele do jiné podpoložky celního sazebníku, než do které by dle názoru stěžovatele příslušel. Stěžovatel v podstatě žádá, aby Ústavní soud přezkoumal zákonnost rozhodnutí správních orgánů po věcné stránce, jako by byl součástí soustavy těchto správních orgánů, případně obecným soudem, zabývajících se přezkumem zákonnosti rozhodnutí správních orgánů. Tato role Ústavnímu soudu, jak již konstatoval v řadě svých rozhodnutí, zjevně nepřísluší. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany základních práv zakotvených v a 2 y, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Na úvod Ústavní soud konstatuje, že se ve svém nálezu ze dne 3. 11. 1999,

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 16, č. 153) již zabýval otázkou souladu y s , a to v souvislosti s ústavní stížností podanou proti usnesení obecného soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí správních orgánů právě ve věci správního rozhodnutí - vydání závazné informace o zařazení zboží. V uvedeném případě Ústavní soud návrh na zrušení ustanovení zamítl, přičemž v odůvodnění mimo jiné uvedl, že aplikace citovaného ustanovení ze strany soudu v posuzovaném případě nemá za následek porušení y, neboť podstata a smysl tohoto základního práva nejsou dotčeny. Je tomu tak proto, že právo fyzické a právnické osoby na soudní ochranu dostatečně zajištěno tím, že je v pravomoci soudů přezkoumávat rozhodnutí správních orgánů, které mají povahu rozhodnutí konečného.

K tomu je třeba doplnit, že napadené rozhodnutí je po stránce zákonnosti přezkoumatelné ve správním soudnictví podle části páté , a to v tom smyslu, že podle soud při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu (roz. konečného - meritorního - rozhodnutí, tj. rozhodnutí vydaného v rámci celního řízení) posoudí i zákonnost dříve učiněného správního rozhodnutí, o něž se přezkoumávané rozhodnutí opírá, jestliže pro ně bylo dříve učiněné rozhodnutí závazné. S odkazem na ustanovení by tomu tak nepochybně bylo i v této věci a stěžovatel by tedy měl nárok na posouzení zákonnosti dříve učiněného rozhodnutí, tj. rozhodnutí o závazné informaci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2000,

sp. zn.

).

Ústavní soud tímto potvrdil, že rozhodnutí ve věci závazné informace o sazební zařazení zboží je rozhodnutím, které je vyloučeno ze soudního přezkumu, přičemž toto zákonné vyloučení a postup obecného soudu, který toto ustanovení aplikoval, nejsou v rozporu s ústavně zaručenými právy a svobodami. Závěr Ústavního soudu ohledně dostatečné ochrany základních práv a svobod na základě možnosti přezkumu konečných rozhodnutí ze strany obecných soudů se nevztahuje pouze na tyto soudy, ale platí i pro posuzování ústavních stížností ze strany Ústavního soudu týkajících se dané věci. Dle , ve znění pozdějších předpisů, je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že zásahem orgánu veřejné moci byla porušena její ústavně zaručená základní práva nebo svobody; ty však v tomto případě s ohledem na předběžnou povahu daného rozhodnutí bezprostředně porušeny nebyly. Rozhodnutí správních orgánů může mít, jak uvádí stěžovatel, pro něj negativní dopady, avšak ústavní stížností nelze napadat předpokládané, budoucí a tedy eventuální porušení práv a svobod. K tomuto porušení může dojít ve skutečnosti dojít, jak bylo vysvětleno výše, až v důsledku konečného rozhodnutí vydaného v konkrétním případě (tj. v rámci celního řízení).

S ohledem na výše uvedené nezbylo Ústavnímu soudu než dle , ve znění pozdějších předpisů, návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předseda II. senátu Ústavního soudu

V Brně dne 10. dubna 2001