Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 705/2000

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele ing. Z. V., zastoupeného advokátem JUDr. R. J., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2000, čj. -61, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel (v původním řízení žalobce) se svou stížností domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 10. 1999, čj. -45. Uvedeným rozhodnutím soud prvního stupně zrušil právo společného nájmu bytu specifikovaného ve výroku rozhodnutí s tím, že výlučným nájemcem určil jako člena družstva navrhovatele a žalované R. V. uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat navrhovateli do 15 dnů po zajištění náhradního bytu. Navrhovatel se domnívá, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení d a práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Vzhledem k tomu, že byl soudem vyzván k doplnění petitu o výrok o uložení povinnosti vyklidit byt po přidělení bytové náhrady, byl tím současně nucen hájit právo žalované na přidělení bytové náhrady, což považuje za postup v rozporu s charakterem sporného řízení. Svůj návrh o uvedený výrok doplnil, ale při rozhodování o připuštění změny žalobního návrhu jej vzal zpět. V projednávaném případě si totiž druhý společný nájemce (žalovaná) zabezpečil vlastní bydlení, a potřeba ukládat povinnost k vyklizení bytu tudíž nevznikla. Za tohoto stavu pak uložení povinnosti vyklidit byt po zajištění náhradního bytu překračovalo jeho návrh, což je dle jeho názoru v rozporu s ustanovením , (dále jen " ").

K ústavní stížnosti se vyjádřily Městský soud v Praze jako účastník a paní R. V., zastoupená advokátem JUDr. K. S., jako vedlejší účastnice. Městský soud ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že názor na výklad ustanovení ve vztahu k rozhodování věcí, týkajících se zrušení práva společného nájmu družstevního bytu po rozvodu manželů, odpovídá dosavadní praxi soudů. Vedlejší účastnice uvedla, že sporný byt nikdy nevyklidila, pouze jej několikrát opustila vzhledem k napjatému soužití s manželem. Vlastní bydlení nemá zabezpečeno. Domnívá se, že v řízení o zrušení práva společného nájmu bytu manželů soud není vázán návrhy účastníků a vedle určení, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce podle , (dále jen " "), musí být rozhodnuto i o bytové náhradě podle ustanovení . Jedná se tak o výjimku z vázanosti soudu žalobním návrhem.

Z napadeného rozhodnutí, jež bylo přiloženo k ústavní stížnosti, a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. , který si Ústavní soud k posouzení stížnosti vyžádal, bylo zjištěno následující:

Při ústním jednání před odvolacím soudem dne 10. 8. 2000 navrhl zástupce navrhovatele, aby soud pro případ potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně připustil dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu ( ), kterou spatřuje v tom, zda ve sporech podle může soud překročit návrhy účastníků ve věci (viz. č.l. 59 spisu). Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s tím, že návrhu na připuštění dovolání nevyhověl, neboť výklad , věta druhá, , uvedený v jeho rozhodnutí, odpovídá standardní judikatuře. Rozhodnutí v dané věci proto nemá zásadní právní význam.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Za procesní prostředek k ochraně práva nutno přitom považovat pouze takový přezkumný procesní postup, jenž je v procesní dispozici účastníka řízení a je nezávislý na rozhodnutí příslušného orgánu. Z uvedeného důvodu jím není jak podnět ke stížnosti pro porušení zákona v řízení trestním, tak ani návrh odvolacímu soudu na připuštění dovolání dle v občanském soudním řízení. Nadto je nutno zdůraznit, že účelem přípustnosti dovolání dle je přezkoumání dovolacích důvodů dle pouze v těch případech, jedná-li se o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, čili, je-li dána potřeba sjednotit interpretaci a aplikaci jednoduchého práva. Vyhovění návrhu na připuštění dovolání dle není proto spjato s možným dotčením na právech účastníků řízení, nýbrž výhradně se závažností potřeby sjednocení judikatury. Pokud však účastník řízení podá návrh na připuštění dovolání dle , jenž byl odvolacím soudem zamítnut, nutno pro přípustnost ústavní stížnosti vyžadovat podání dovolání dle uvedeného ustanovení Jak se ze spisu podává, navrhovatel v projednávané věci dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nepodal.

S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a jeho stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustnou odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. dubna 2001 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj