Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 65/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. V.L., zastoupeného JUDr. Z.S., proti postupu F.ú., a jeho sdělení ze dne 23. 10. 2000, č.j. 248756/00/010915/5816, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavnímu soudu byla dne 31. 1. 2001 doručena ústavní stížnost proti postupu F.ú. jeho sdělení ze dne 23. 10. 2000, č.j. 248756/00/010915/5816, kterým nebylo vyhověno žádosti stěžovatele o ověření podmínek neplatnosti specifikovaných dodatečných platebních výměrů na daň z příjmů fyzických osob podle ust. , o správě daní a poplatků ("ZSDP"), ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným postupem a sdělením bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces zakotvené v d ("Listina"), právo na zákonný postup orgánů státní moci dle y ("Ústava") a y, a právo na ukládání daní jen na základě zákona zakotvené v y.

Uvedl, že dle jeho přesvědčení správce daně ve výrocích předmětných dodatečných platebních výměrů neuvedl konkrétní hmotněprávní předpis (ustanovení), podle něhož bylo rozhodováno a že tedy v těchto rozhodnutích chybí jejich základní náležitost. Má zato, že správce daně byl povinen ve smyslu ust. § 32 odst. 7 ZSDP na jeho žádost ověřit splnění podmínek neplatnosti předmětných dodatečných platebních výměrů a pokud tak neučinil, zasáhl tak do výše uvedených ústavních práv stěžovatele.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). I když ústavní stížnost formálně směřuje proti sdělení F.ú., ze dne 23. 10. 2000, fakticky směřuje, jak plyne i z petitu ústavní stížnosti, proti dodatečným platebním výměrům ze dne 23. 3. 2000, 28. 3. 2000, 28. 3. 2000 a 27. 12. 1999. Z ústavní stížnosti pak nikde nevyplývá, a stěžovatel to ani netvrdí, že proti předmětným dodatečným platebním výměrům podal odvolání, jakožto primární prostředek k odstraňování namítaných nedostatků prvostupňového rozhodnutí.

Pokud by Ústavní soud akceptoval přístup stěžovatele, znamenalo by to de facto popření zásady subsidiarity ústavní stížnosti, jakožto prostředku nápravy případného pochybení orgánů veřejné moci.

Postupu správních orgánů při aplikaci ust. § 32 odst. 7 ZSDP se týká např. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 1998 ve věci sp. zn. (FaU. 98, 12: 776), jež uvádí, že podle § 32 odst. 7 ZSDP je nepochybné, že pokud chybí v rozhodnutí vydaném v daňovém řízení některá z ostatních základních náležitostí ( cit. zákona, mimo ty, jejichž zhojení upravuje a 6 téhož zákona), které podle povahy rozhodnutí musí být jejím obsahem, nebo odůvodnění v případě, kdy je předepisuje, a nejde-li jen o zřejmou chybu v psaní či počítání, má to za následek neplatnost rozhodnutí. Splnění podmínek neplatnosti ověří správce daně, který rozhodnutí vydal. To musí samozřejmě učinit rozhodnutím. Neshledá-li však správní orgán splnění podmínek neplatnosti, mu neukládá vydat o tom rozhodnutí. Správní orgán může podatele vyrozumět toliko přípisem o tom, že neshledal důvod pro ověření neplatnosti. Uvedený názor považuje Ústavní soud za ústavně zcela konformní a takto ve věci stěžovatele správní orgán také postupoval.

Ústavní soud dále odkazuje na nález pléna ze dne 17. 11. 1998 ve věci

sp. zn.

, zveřejněný pod č. 300/1998 Sb., ve kterém se vyjádřil k ústavnosti ust.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182,1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. 3. 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj