Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 35/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky E. K., zastoupené JUDr. V. J., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2000, čj. - 181,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 11. 1. 2001, která došla Ústavnímu soudu dne 19. 1. 2001, doplněné podáním ze dne 23. 2. 2001, podala stěžovatelka návrh na zrušení pravomocného usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2000, čj. - 181, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobkyně - stěžovatelky - do rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 1999, čj. - 164, potvrzujícího rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 17. 11. 1998, čj. - 115, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti žalované straně - obci Horní Dvořiště, okres Český Krumlov - o uzavření dohody o vydání nemovitostí podle a dále o vydání předmětných nemovitostí do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Stěžovatelka má za to, že otázka, zda obecný soud je oprávněn v tomto konkrétním případě zkoumat zákonnost správního rozhodnutí ze dne 26. 6. 1961 do té míry, zda postupem při vydání takového rozhodnutí nebyl původní vlastník vystaven politické perzekuci nebo postupu porušujícímu obecně uznávaná lidská práva a svobody, není otázkou v judikatuře dosud ustálenou, měl Nejvyšší soud ČR tuto otázku posoudit jako otázku zásadního významu a ve věci rozhodnout, aniž by podané dovolání odmítl. Podle stěžovatelky napadeným rozhodnutím došlo k porušení , , 3, a d, dále a y ČR.

Z obsahu napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR Ústavní soud zjistil, že dovolání stěžovatelky do rozsudku odvolacího soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 1999 bylo odmítnuto podle věta první a jako nepřípustné s tím, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení , ani podle ustanovení , 2 , přičemž dovolatelka netvrdila, ani z obsahu spisu nevyplývá, že by došlo k naplnění některého z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení Za předpokladu, kdy odvolací soud nevyhověl návrhu stěžovatelky na vyslovení přípustnosti dovolání, když tento byl podán bez konkretizace právní otázky, jejíž řešení by mělo být podrobeno dovolacímu přezkumu, Nejvyšší soud ČR zaujal stanovisko, že přípustnost dovolání podle je podmíněna nejen tím, že uvedené rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměru sporů jiných (obdobných), nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je významné pro věc samu, že řešení příslušné právní otázky se projeví v poměrech dovolatele, tedy změní-li se jeho postavení vůči druhé straně sporu. Nejvyšší soud ČR vyslovil, že odvolacím soudem přijatý právní závěr, dovozující, že soud není oprávněn přezkoumat zákonnost správního rozhodnutí z roku 1961, nemůže činit rozsudek odvolacího soudu zásadně právně významným.

Ústavní soud při přípravě projednávání návrhu stěžovatelky musel vycházet z toho, že není součástí soustavy obecných soudů a nevykonává přezkumné pravomoci v tom smyslu, že by byl další instancí v systému všeobecného soudnictví. Dospěl k závěru, že v daném případě Nejvyšší soud ČR svým napadeným usnesením dovolání stěžovatelky do rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 1999 jako nepřípustné odmítl, s poukazem na shora citovaná ustanovení . Posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva stěžovatelce v předmětném sporu o uzavření dohody o vydání podle poskytuje, je výše citovaný rozsudek odvolacího soudu, nikoli napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR.

Poněvadž předmětný návrh ústavní stížnosti směřuje jen do usnesení dovolacího soudu, bylo nutno jej posuzovat jako návrh nepřípustný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud přitom nemohl opomenout zjištění, že nebyla vyvrácena zásadní argumentace krajského soudu jako soudu odvolacího, konstatující, že , který se na případ navrácení nemovitosti stěžovatelce vztahoval, nabyl účinnosti dne 1. 11. 1990 a navrhovatelka podala svou výzvu až dne 21. 4. 1995, tedy po uplynutí prekluzivní lhůty, a její nárok tak zanikl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2001 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu