Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 40/01

Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci Ing. M.K., zastoupeného Mgr. G.H., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. října 2000, sp. zn. , a Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. května 2000, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozsudků soudů, a to ve výrocích o určení vyživovací povinnosti rodičů k nezletilým dětem. Uvedl, že podle jeho přesvědčení o rozsahu této povinnosti rozhodly soudy obou stupňů bez dostatečně zjištěného skutkového stavu, nesprávně zhodnoceného stavu věci a vyšly z takového zjištění, které nemá oporu v platné právní úpravě. Proto poukázal nejen na neúplné zjištění skutkových otázek, ale i na nesprávný právní výklad ustanovení a pojmů příslušné právní úpravy a také na porušení základních práv a svobod, zaručených v , , a y ČR, , a 3, , , , a d, v , a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, v , 2 a 7 Všeobecné deklarace lidských práv, a 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších protokolů, v Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, v Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, jakož i v Úmluvy o právech dítěte.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -159 nebylo zjištěno, že by se obecné soudy v řízení a ve svých rozhodnutích o určení rozsahu vyživovací povinnosti rodičů k nezletilým dětem dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, že by odvolací soud, který změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o výživném tak, že matce nezletilého O., uložil povinnost přispívat na jeho výživu částkou 800,- Kč měsíčně a otci - stěžovateli pak povinnost přispívat na výživu nezletilé J., částkou 5.500,- Kč měsíčně od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, zasáhl do práv stěžovatele, jak se v návrhu dovolává, či že by zasáhl do práv nezletilých dětí. Soudy obou stupňů postupovaly v dokazování dle a po zhodnocení všech provedených důkazů ve smyslu s rozhodly v souladu s zákona o rodině, podle něhož při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného, dále k tomu, zda se povinný bez důležitých důvodů nevzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, příp. zda nepostupuje nepřiměřená majetková rizika. Pokud v odvolacím řízení došlo ke změně výroku soudu I. stupně o výši výživného pro každé z nezletilých, pak proto, že se na straně matky změnily poměry - nastoupila do zaměstnání s měsíčním výdělkem, který byl odvolacím soudem zjištěn ( , ). K obsahu odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí lze pouze dodat, že určení výše výživného, a tedy rozsahu vyživovací povinnosti každého z rodičů, odpovídá i znění zákona o rodině, podle něhož oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, přičemž dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2001