Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 204/2000

Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti společnosti D., a. s, zastoupené JUDr. V. H., CSc., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. ledna 2000, č. j. -19, rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 19. srpna 1999, č. j. 4526-1/99/FŘ/140, a Finančního úřadu v Uherském Hradišti ze dne 19. února 1999, sp. zn. 26368/99/336913/0761, a ze dne 11. května 1999, sp. zn. 71564/99/336961/2807, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka, která se domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí vydaných ve věci placení daní, navrhla, aby Ústavní soud zrušil ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. Vyjádřila přesvědčení, že finanční orgány, které rozhodly o započtení daňového přeplatku na nedoplatek na dani z nemovitosti, kterého si stěžovatel nebyl vědom a který vznikl za rok 1993 až 1997 u původního daňového dlužníka, tj. u Zemědělského družstva D., porušily svým postupem , odst. 2, a d. Vzhledem k tomu, že Krajský soud v Brně řízení o podané žalobě, napadající rozhodnutí finančních orgánů, zastavil, cítí se jeho rozhodnutím dotčena na právech, zaručených a d, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv. Pokud jde o znění , upravující přechod daňové povinnosti původního vlastníka nemovitosti na majitele nového v případě, že původní vlastník daň ke dni převodu nemovitosti nevyrovná, stěžovatelka je označila za ustanovení, které je v rozporu s d, poněvadž jeho aplikace narušuje rovnost v právech.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. ledna 2000 zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu směřujícím proti tomuto rozhodnutí dovolává, shledán nebyl. Označený soud, který zastavil řízení o žalobě stěžovatelky, postupoval a rozhodl v souladu s ustanovením a a důvodně také dospěl k přesvědčení, že napadená rozhodnutí správního orgánu mají svůj základ jen v procesním právu, když jejich vydáním nedochází k žádným změnám z hlediska práva hmotného. Je třeba uvést, že soud se v odůvodnění svého usnesení, i přesto, že řízení zastavil, vypořádal s námitkami žalobkyně, vyčerpávajícím způsobem vyložil obsah , ve znění pozdějších předpisů, podle něhož postupoval správce daně při započtení daňového přeplatku na daňový nedoplatek

S ohledem na výše uvedené byl návrh napadající rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 10. ledna 2000, č. j. -19, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů]. Pokud jde o návrh, směřující proti rozhodnutím správních orgánů, zde je důvod k odmítnutí dán dle citovaného zákona, když od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovatelce poskytuje (přičemž za takový nelze považovat žalobu u soudu), uplynula již lhůta vyplývající z zák. o Ústavním soudu. Pro podání návrhu na zrušení části , není stěžovatelka oprávněnou ve smyslu , a , ve znění pozdějších předpisů, konečně pak byl již zrušen

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2001