Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 46/01

Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti R.G., zastoupeného JUDr. J.P., proti 1) rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 11. 2000, čj. -24, a rozhodnutí FŘ ze dne 28. 4. 2000, čj. 5290/110/1999, čj. 5309/110/1999 a čj. 5310/110/1999, a 2) rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 11. 2000, čj. -18, a rozhodnutí FŘ ze dne 17. 4. 2000, čj. 5829/130/1999, čj. 1296/00-1300 a čj. 2691/00-1300, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označených rozhodnutí FŘ a rozsudků Krajského soudu v Českých Budějovicích a tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené v d (dále jen " ") a právo na spravedlivé projednání věci nezávislým a nestranným soudem zakotvené v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ve spojení s Protokolu č. 1 k této Úmluvě. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že u něho správce daně, F.ú., provedl kontrolu daně z příjmu fyzických osob a daně z přidané hodnoty za období let 1996, 1997 a 1998. Přestože stěžovatel předložil chybějící účetní doklady, doplnil peněžní deník a zdokumentoval pohyb všech položek zboží, které v příslušných letech nakoupil nebo prodal, nevyřešenou zůstala otázka náhradních dílů, které získával demontáží z celků ojetých či havarovaných vozidel. Správce daně dospěl k závěru o neúplnosti a neprůkaznosti účetnictví stěžovatele a za použití pomůcek ve smyslu ustanovení , o správě daní a poplatků, rozhodl o snížení účetní ztráty a dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob a daň z přidané hodnoty. Stěžovatel považoval závěry správce daně za nezákonné, neboť daňová povinnost mohla a měla být stanovena dokazováním, čemuž však nepřisvědčil ani nadřízený finanční orgán, ani správní soud. Stěžovatel navrhuje Ústavnímu soudu, aby zvážil, zda v daném případě byla dodržena spravedlivá rovnováha mezi požadavky obecného zájmu, uplatňovanými správcem daně, a imperativy ochrany základních práv jednotlivce, když mezi použitými prostředky a sledovaným cílem podle jeho názoru neexistuje rozumný poměr. Z tohoto důvodu navrhuje zrušení shora označených rozhodnutí.

Ústavní soud nejdříve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti, která směřuje proti dvěma rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích ve zcela samostatných věcech.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počínám dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.11. 2000, čj. -24, byla zamítnuta žaloba stěžovatele na přezkoumání rozhodnutí FŘ ze dne 28. 4. 2000, vedených pod čj. 5290/110/1999, čj. 5309/110/1999 a čj. 5310/110/1999, jimiž byla zamítnuta jeho odvolání proti rozhodnutím správce daně ze dne 7. 7. 1999 o dodatečném vyměření daně z příjmů fyzických osob za rok 1998, 1997 a 1996 a snížena ztráta za rok 1997 a 1996. Jak Ústavní soud zjistil ze spisu krajského soudu sp. zn. , předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 24. 11. 2000, téhož dne byl doručen právnímu zástupci stěžovatele JUDr. J.P. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti vypršela dnem 22. 1. 2001. Jestliže ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla podána k poštovní přepravě dne 23. 1. 2001, stalo se tak po zákonem stanovené lhůtě, což je důvodem k jejímu odmítnutí podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 11 2000, čj. -18, byly zamítnuty žaloby stěžovatele, spojené ke společnému projednání, směřující proti rozhodnutím FŘ ze dne 17. 4. 2000, čj. 1296/00/1300 a čj. 2691/00-1300, jimiž byly změněny dodatečné platební výměry správce daně ze dne 7. 7. 1999 o vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období roku 1997 a 1998 a rozhodnutí téhož ředitelství ze dne 17. 4. 2000, čj. 5289/130/1999, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí správce daně o doměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období roku 1996. Ze spisu uvedeného soudu sp. zn. Ústavní soud zjistil, že předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 11. 12. 2000 s tím, že téhož dne byl doručen právnímu zástupci stěžovatele. Ústavní stížnost, směřující proti tomuto rozsudku, byla podána včas, splňovala všechny ostatní požadované formální náležitosti a Ústavní soud ji shledal přípustnou.

Ze spisové dokumentace F.ú. vedené k jeho platebním výměrům ze dne 7. 7. 1999, č. 22/99 (DPH za I.- IV. čtvrtletí 1997), č. 23/99 (DPH za I.- IV. čtvrtletí 1998) a č. 21/99 (DPH za I.- IV. čtvrtletí 1999), spisu FŘ vedeného k jeho rozhodnutí ze dne 17. 4. 2000, čj. 1296/00/1300, a spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. , Ústavní soud ověřil tvrzení stěžovatele a po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ze skutkových zjištění všech orgánů ve věci jednajících vyplynulo, že v průběhu daňové kontroly správce daně zjistil nesrovnalosti a rozporné údaje ve stěžovatelově účetnictví. Stěžovatel pochybnosti správce daně neodstranil, a protože skladové karty ani jinou průkaznou evidenci nevedl, inventarizaci zásob použitých náhradních dílů prováděl odhadem a inventarizační soupisy zásob zboží nezpracoval průkazně, správce daně stanovil daň podle pomůcek v souladu s ustanovením , o správě daní a poplatků. Oprávněnost tohoto postupu potvrdil jak nadřízený správní orgán, tak i správní soud. Z odůvodnění jeho rozsudku vyplynulo, že soud se všemi námitkami stěžovatele tak, jak byly uplatněny, podrobně zabýval a zaujal k nim své stanovisko. Jádro ústavní stížnosti ve své podstatě tvoří opakovaný nesouhlas stěžovatele s tím, že správce daně postupoval při doměření daně podle pomůcek, a nikoliv dokazováním. Stěžovatel se tedy domáhá přezkoumání aplikace a interpretace procesněprávního ustanovení, jako to již učinil před obecným soudem. Ústavnímu soudu však přezkum věcné správnosti či legality rozhodnutí obecných soudů nepřísluší, nedošlo-li zároveň k porušení základních práv a svobod

Ústavní soud však toto tvrzené porušení neshledal. Čl. 36 odst. 1 a 2 y, jakož i Úmluvy zaručují právo na projednání věci příslušným orgánem a přezkoumání jeho rozhodnutí soudem za dodržení pravidel stanovených zákonem, což se v dané věci stalo. Důkazy provedené a vyhodnocené finančními orgány a poté přezkoumané soudem poskytují jasné vysvětlení postupu správce daně. Správní soud věc projednal a za souhlasu účastníků řízení bez nařízení jednání vydal meritorní rozhodnutí, ve kterém vyložil, na základě jakých skutečností shledal postup správce daně při doměření daně z přidané hodnoty za použití pomůcek správným. Správní soud interpretoval příslušná ustanovení zákona o správě daní a poplatků a , o účetnictví, ústavně konformním způsobem a jeho závěry jsou přezkoumatelné. Soudní řízení proběhlo postupem odpovídajícím principům zakotveným v hlavě páté y, a rozsudek je tak třeba považovat za výsledek nezávislého soudního rozhodování, jemuž z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic vytknout. To, že stěžovatel zastává v dané věci jiný právní názor, kasaci napadených rozhodnutí neodůvodňuje. Odlišný právní názor stěžovatele nepředstavuje sám o sobě porušení práva na soudní ochranu, stejně jako rozsah práva na spravedlivý proces nelze vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Zásady spravedlivého procesu vyplývající z Úmluvy třeba chápat tak, že v souladu s obecným procesním předpisem musí být v řízení před obecným soudem účastníku zejména zaručeno, že jeho věc bude projednána veřejně, v jeho přítomnosti, tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Tyto podmínky nebyly v projednávané věci porušeny.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost směřující proti rozsudku ze dne 1. 11. 2000, čj. -24, odmítnout podle ustanovení , ve znění , jako podanou po zákonem stanovené lhůtě a ústavní stížnost směřující proti rozsudku ze dne 22. 11. 2000, čj. -18, odmítnout podle ustanovení citovaného zákona z důvodu její zjevné neopodstatněnosti.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 27. března 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu