Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 602/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. V. D., zastoupeného JUDr. T. S., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 1999, čj. - 230, za účasti I. N., a Interhotelu A. - Z. H., a. s. v likvidaci, jako vedlejších účastníků,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svým návrhem ústavní stížnosti napadá rozsudek Městského soudu v Praze, jak je výše uvedeno, a je toho názoru, že tento rozsudek, stejně jako rozsudek první instance, Obvodního soudu pro Prahu 1, je nezákonný v takovém rozsahu, že zasahuje do jeho ústavních práv podle d, neboť žádný ze soudů se s jeho námitkami nevypořádal.

Předmětem sporu byla žaloba na určení neplatnosti smlouvy ze dne

8. 4. 1992, kterou Interhotel A. - Z. H., jako osoba povinná, vydal paní I. N. jako osobě oprávněné podle v restituci dům čp. 840 v Praze, spolu s pozemkem parc. č. 580, katastrální území N.; tato smlouva byla registrována Státním notářstvím pro Prahu 1. Tento spor rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 1 (čj. - 174) a dospěl k závěru, uvedeném ve výroku rozsudku ze dne 15. 10. 1998, že zmíněná dohoda o vydání věci je neplatná, protože I. N. se dle výsledku řízení nemohla stát oprávněnou osobou; současně soud zamítl návrh na určení, že Interhotel A. - Z. H., a. s. v likvidaci, je vlastníkem domu a parcely výše uvedené. Soud neshledal v daném případě naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, neboť pravomocným soudním výrokem ohledně neplatnosti dohody o vydání věci se automaticky obnovil původní stav; vlastník, pokud by nebyl v rozporu se zákonem i držitelem nemovitostí, by se musel domáhat jejich vydání po neoprávněném držiteli žalobou na plnění.

O odvolání Interhotelu A.- Z. H., a. s. v likvidaci, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 rozhodoval Městský soud v Praze; současně podala odvolání i I. N. a vedlejší účastníci, JUDr. V. D. a E. D. Jmenovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek tak, že žalobu zamítne z důvodu nedostatku právního zájmu na určení neplatnosti dohody o vydání nemovitosti; v případě potvrzujícího rozhodnutí navrhla, aby odvolací soud připustil možnost dovolání, protože rozhodnutí považuje za věc zásadního právního zájmu na určovací žalobě o neplatnost dohody o vydání věci, když tato věc, která již byla jí jako restituentce vydána, ale v současné době jí již nepatří, neboť byla převedena na jiné osoby, které jsou zapsány v katastru nemovitostí, tj. na manžele D., jimž nemovitosti prodala. Dále vytýkala soudu prvního stupně nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů, neúplnost provedeného dokazování a zásadní nedostatek právního důvodu žaloby.

Vedlejší účastník, dr. V. D., svým odvoláním napadl výrok rozsudku, jímž bylo žalobě vyhověno, pokud jde o určení neplatnosti dohody a namítl dále vady skutkových zjištění, vady právního posouzení věci, nesprávnosti ve zjišťování skutkového stavu věci a hrubá porušení procesních práv vedlejších účastníků, kterým byla údajně odňata možnost jednat před soudem. Poukázal též na d, kterému odporuje rozhodnutí soudu prvního stupně i jeho argumentace. Dále namítal i nedostatek právního zájmu žalobce na předmětné určovací žalobě a opakoval důvody, které byly v řízení již předneseny. Vedlejší účastnice, E. D., namítla, že byla postupem soudu zkrácena na svých účastnických právech a věcně odkázala na obsah odvolání, které uplatnil její manžel.

Městský soud v Praze rozhodl jako odvolací soud v této právní věci svým rozsudkem ze dne 7. září 1999, sp. zn. - 230, a to tak, že potvrdil mimo jiné rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo vyhověno žalobě o určení neplatnosti dohody, přičemž výrok o zamítnutí žaloby zůstal nedotčen.

Návrh ústavní stížnosti ze dne 6. 12. 1999 uplatnil vedlejší účastník výše uvedeného sporu, JUDr. V. D., u Ústavního soudu jako stěžovatel a navrhl zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 1999, sp. zn. , jehož průběh byl již shora stručně uveden. Ve svém návrhu stěžovatel uvádí, že rozhodnutím obou soudů, zejména soudu odvolacího, bylo zasaženo do jeho ústavních práv, konkrétně d a ve svém odvolání proti rozsudku soudu první instance poukázal i na porušení d.

Ústavní soud se seznámil s průběhem vzniklého sporu i s argumentací stran, pokud jde o řešení tohoto restitučního případu, a musel konstatovat, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, neposuzuje ani stanoviska soudů k zákonným ustanovením a jejich právní úvahy, pokud nebyla porušena základní práva a svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ve smyslu y ČR. Pokud jde o dokazování, resp. zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikaci při řešení konkrétních případů, Ústavní soud obvykle nezasahuje do této činnosti obecných soudů, protože se jedná o jejich samostatnou působnost. Ústavní soud se proto nemohl zabývat polemikou stěžovatele s názory městského soudu o neplatnosti předmětné dohody či o otázkách naléhavého právního zájmu na určovací žalobě.

Ústavní soud se proto zabýval jednak námitkou porušení d, která byla v průběhu řízení uplatněna s tím, že tento článek upravuje a zakotvuje právo vlastnit majetek. Ústavní soud konstatoval, jako již v řadě předchozích rozhodnutí, že d nechrání vlastnické právo, jehož povaha je sporná např. proto, že probíhá soudní řízení v této věci. Nelze proto tvrdit, že došlo k porušení ústavního práva stěžovatele.

Ústavní soud se dále zabýval námitkou, že bylo zasaženo do práv stěžovatele porušením d. Stěžovatel však sám ve své ústavní stížnosti blíže nespecifikoval charakter a rozsah takového porušení, jehož se dovolává, ani jak ovlivnil údajný zásah konkrétní rozhodnutí v jeho věci. Stěžovatel má právo na spravedlivý proces, což ovšem neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Ústavní soud žádné porušení ústavních procesních práv neshledal a musel proto konstatovat, že jde o návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2001 JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu