Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 156/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti ing. V. D., zastoupeného advokátem JUDr. S. B., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. , a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2000, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu stěžovatele proti žalovanému Ministerstvu obrany ČR ve věci určení, že důvodem skončení pracovního vztahu - služebního poměru stěžovatele jako vojáka z povolání v roce 1962 byly okolnosti uvedené v ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích.

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem citovaný rozsudek obvodního soudu potvrdil a zároveň uvedl, že proti jeho rozsudku je přípustné dovolání. V odůvodnění rozsudku Městský soud v Praze konstatoval, že v souzené věci šlo o posouzení toho, zda důvodem skončení služebního poměru stěžovatele v roce 1962 byla politická perzekuce nebo postup porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody. Stěžovatel spatřoval porušení svých lidských práv a svobod v tom, že žalovaný mu neumožnil studium na vysoké škole, takže proto sám požádal o přeřazení do zálohy. Městský soud v Praze - stejně jako obvodní soud - však nedospěl k závěru, že postupem žalovaného bylo naplněno ustanovení Odvolací soud však zároveň proti svému potvrzujícímu rozsudku připustil dovolání podle ustanovení , "neboť posouzení možnosti svobodné volby vysokoškolského studia za trvání služebního poměru vojáka z povolání považuje po právní stránce za rozhodnutí zásadního významu".

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadenými rozsudky obecné soudy sice dostatečně zjistily skutkový stav, nicméně jej nesprávně vyhodnotily a tím porušily jeho základní právo na vzdělání, zakotvené v d a v Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Obecné soudy prý pochybily tím, že okolnosti skončení služebního poměru stěžovatele hodnotily z pohledu dnešní doby, avšak správně je měly posuzovat "v širších souvislostech a tedy i v souvislosti s politickým nátlakem let 48 až 89", neboť tento politický nátlak nebyl jednorázový, nýbrž dlouhodobý. Proto také v předmětné době nebylo stěžovateli umožněno studovat na vysoké škole z důvodu nedemokratických společenských poměrů a zejména s ohledem na politickou situaci panující v armádě.

Proto stěžovatel navrhl, aby byly napadené rozsudky obecných soudů zrušeny a současně Ústavnímu soudu sdělil, že v dané věci podal dovolání.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Z toho vyplývá, že pouze v případě, když návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také po stránce věcné.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem je ve smyslu y ČR ochrana ústavnosti. Do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu proto přísluší zasahovat toliko v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv nebo svobod stěžovatele. To znamená, že se Ústavní soud ve své činnosti musí řídit principem minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci a že jeho zásah připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.

V souzené věci odvolací soud ve výroku napadeného rozsudku uvedl, že proti jeho rozsudku je přípustné dovolání a odůvodnil to tím, že posouzení možnosti svobodné volby vysokoškolského studia za trvání služebního poměru vojáka z povolání považuje po právní stránce za rozhodnutí zásadního významu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu při posuzování vyčerpání procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele a tedy přípustnosti ústavní stížnosti je rozhodující, že za procesní prostředek k ochraně práva je nutno považovat pouze takový procesní postup - vedoucí k přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné moci - který je v procesní dispozici účastníka řízení a je nezávislý na rozhodnutí příslušného orgánu. V daném případě je zřejmé, že proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podat dovolání (což stěžovatel podle vlastního vyjádření ostatně také učinil) a že proto teprve po vyčerpání tohoto procesního prostředku je možno podat ústavní stížnost. V současném procesním stádiu je tedy ústavní stížnost nepřípustná, neboť před jejím podáním stěžovatel všechny procesní prostředky k ochraně svého práva nevyčerpal ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) cit. zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. 3. 2001

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj