Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 176/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. J.M., zastoupeného JUDr. Z.M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2000, č.j. -166, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Dne 22. 3. 2001 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2000, č.j. -166, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. , jimiž byl pravomocně zamítnut jeho návrh na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. u Obvodního soudu pro Prahu 4, a to s odůvodněním, že platná právní úprava neumožňuje obnovu řízení proti usnesení o zastavení řízení.

Stěžovatel je toho názoru, že napadenými usneseními, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2001, č.j. -191, kterým bylo jeho dovolání jako nepřípustné odmítnuto, bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu. Obecným soudům vytkl, že jej řádně nepoučily o jeho procesních právech a povinnostech, že zejména soudem prvého stupně byl šikanován a že díky nesprávné poučovací povinnosti soudu nebylo rozhodnuto o jeho podání, kterým se domáhal ochrany svých vlastnických práv. Ústavní stížnost podal za situace, kdy, jak uvedl, se nedomohl svého práva před Nejvyšším soudem ČR.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, a s přihlédnutím k tomu, že ústavní stížnost nesměřuje proti uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2001, č.j. -191, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy ( zákona). Pokud v daném případě ústavní stížnost byla podána na poštu 21. 3. 2001, a směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2000, je zřejmé, že se jedná o stížnost podanou po stanovené 60 denní lhůtě. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán ( a 2 y).

Za situace, kdy ústavní stížnost nesměřuje v žádném směru proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, nezbylo Ústavnímu soudu, než aby návrh podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh podaný opožděně.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že i kdyby petit stížnosti směřoval proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, tomuto usnesení, z hlediska ústavnosti, těžko něčeho vytknout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj