Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 9/01

Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L., zastoupené Mgr. Z.H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené zák. čís. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona), se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2000 ( -25), jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí FŘ ze dne 30. října 1998 (3567/98/FŘ/130), kterým bylo zamítnuto rozhodnutí F.ú., dodatečnému platebnímu výměru č. 216/98 ze dne 21. 4. 1998 (9771/98/343970/3915), jímž byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši 61.497,- Kč za zdaňovací období srpen 1995. V ní poukázal na okolnosti, za nichž uskutečňoval dovoz zboží, na skutečnosti, na které nebyl vzat zřetel při vydání dodatečného platebního výměru, na právní ustanovení, dle nichž mělo být postupováno. Krajský soud v Brně, který žalobu zamítl, své rozhodnutí, dle názoru stěžovatele, odůvodnil nepřesvědčivě, se všemi námitkami obsaženými v žalobě se nevypořádal, a proto rozsudek považuje za nepřezkoumatelný.

Dle přesvědčení stěžovatele došlo k svévolnému porušení zákonných ustanovení i k zásahu do práv zaručených y základních lidských práv a svobod, který zaručuje každému právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, který je dle ústavního , povolán k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytoval ochranu právům.

Ústavní soud se zabýval částí ústavní stížnosti, směřující proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2000 ( -25). V tomto směru se v první řadě soustředil na otázku, zda jsou v souzené věci po formální stránce podmínky pro jejich přezkoumání splněny. Dle zákona jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba [ písm. d) y], jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou dle y.

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Brně ( -25), vyhlášeného dne 7. listopadu 2000, zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud postupoval v řízení a ve svém rozhodnutí v souladu s a 250j odst. 1 , v odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele uplatněnými v žalobě a nebylo shledáno pochybení při aplikaci ustanovení , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, či zákona celního č.

Pokud se týká té části ústavní stížnosti, která směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2000 ( -25), Ústavní soud se ztotožnil se závěry odvolacího soudu. Argumentace Krajského soudu v Brně, obsažená v napadeném usnesení, je plně v souladu s právní úpravou a do této se promítají principy upravené v d v souvislosti s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Svůj postup krajský soud řádně odůvodnil, takže Ústavní soud neměl důvod dospět k závěru, že řízení bylo vedeno způsobem, který nezajistil zákonu odpovídající výsledek. Neshledal porušení na právech zaručených v y základních lidských práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Za tohoto stavu věci Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, aniž by se předtím jevilo účelné vésti stěžovatele k odstranění formálních vad ve vykázané plné moci jeho zástupce (§ 31 odst. 1 zákona).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 29. března 2001