Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 764/2000

Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. & R.,

s. r. o., zastoupené Mgr.Z. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne

11. října 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou ve stanovené lhůtě ( zák. čís. , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. října 2000 ( -38), jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 24. 9. 1998 (2592a/98/FŘ/130), kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Slavkově u Brna, dodatečnému platebnímu výměru č. 13/98 ze dne 15. 1. 1998 (247/98/343970/3915), jímž byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši 400,- Kč za zdaňovací období leden 1993. V ní poukázal na okolnosti, za nichž uskutečňoval dovoz zboží, na skutečnosti, na které nebyl vzat zřetel při vydání dodatečného platebního výměru, na právní ustanovení, dle nichž mělo být postupováno. Krajský soud v Brně, který žalobu zamítl, své rozhodnutí, dle názoru stěžovatele, odůvodnil nepřesvědčivě, nevypořádal se ze všemi námitkami obsaženými v žalobě, a proto rozsudek považuje za nepřezkoumatelný.

Dle přesvědčení stěžovatele došlo k svévolnému porušení zákonných ustanovení i k zásahu do práv zaručených y základních lidských práv a svobod, který zaručuje každému právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, který je dle úst. především povolán k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytoval ochranu právům.

Ústavní soud se zabýval částí ústavní stížnosti směřující proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. října 2000 ( -38). V tomto směru se především soustředil na otázku, zda jsou v souzené věci po formální stránce podmínky pro jejich přezkum splněny.

Dle zákona jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba [ písm. d) y], jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou dle y.

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Brně ( -38), vyhlášeného dne

11. října 2000, zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud postupoval v řízení a ve svém rozhodnutí v souladu s a 250j odst. 1 , v odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele uplatněnými v žalobě a nebylo shledáno pochybení při aplikaci ustanovení , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, či zákona celního

č.

V souladu s § 72 odst. 2) zákona ústavní stížnost lze podat do 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V tomto případě 60denní lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Pokud se týká té části ústavní stížnosti, která směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. října 2000 ( -38), Ústavní soud se ztotožnil se závěry odvolacího soudu. Argumentace Krajského soudu v Brně, obsažená v napadeném usnesení, je plně v souladu s právní úpravou a do této se promítají principy upravené v d v souvislosti s Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Svůj postup krajský soud řádně odůvodnil, takže Ústavní soud neměl důvod pro závěr, že řízení bylo vedeno způsobem, který nezajistil zákonný výsledek. Porušení práv, zaručených v y základních lidských práv a svobod a Úmluvy

o ochraně lidských práv a svobod, proto shledáno nebylo.

Za tohoto stavu věci Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost, aniž by se jevilo účelné vésti stěžovatele k odstranění formálních vad ve vykázané plné moci jeho zástupce (§ 31 odst. 1 zákona).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 29. března 2001