Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 492/2000

Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatele P., a. s., zastoupeného JUDr. P. F., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne

30. května 2000, č. j. -30, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. května 1999, č. j. -22, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2000, č. j. -30, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. května 1999, č. j. -22, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení soudy, jež svým rozhodnutím neumožnily prohlášení konkursu na majetek dlužníka J. K., podnikajícího pod obchodním jménem J. K.- A.-T.-P., porušily práva, zaručená mu , , a d. Uvedl, že za nesprávný považuje výklad pojmu "více věřitelů", podle něhož toho, kdo se stal věřitelem na základě postoupení pohledávky, nelze považovat za způsobilého k naplnění podmínek k prohlášení konkursu, jehož se svým návrhem u příslušného soudu domáhal.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -30, ze dne 30. května 2000, spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. a jeho usnesení ze dne 13. května 1999 nebylo zjištěno, že by se obecné soudy v řízení a v rozhodnutích ve věci stěžovatele, který se domáhal prohlášení konkursu na majetek dlužníka, dostaly

do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu a že by jimi došlo k zásahu do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává. Pokud jde o aplikaci § l odst. l a 3, a , ve znění pozdějších předpisů, pak v napadeném rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je výklad učiněn tak, že lze odkázat na odůvodnění usnesení, v němž je obsažen. Ustanovení , věta druhá, výše citovaného zákona -o nezbytné existenci více věřitelů pro konstatování předlužení dlužníka, je nutno použít v souvislosti s jeho , stanovícím účel konkursu, vyhlášeného pro docílení poměrného uspokojení věřitelů. Výklad těchto ustanovení vylučuje pak možnost postoupením pohledávky jediného věřitele jejich počet rozšířit tak, aby byly splněny podmínky výše uvedené a účel zákona naplněn.

Pro zjištění, že je návrh stěžovatele zjevně neopodstatněný byl dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2001