Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 764/2000

Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti E. V., zastoupeného JUDr. ing. V. N., advokátem, proti usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 11. 9. 2000, sp. zn. -2, a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. 2 KZn 407/2000-2,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným usnesením stěžovatel uvádí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a d (dále jen " "), a to v podstatě z toho důvodu, že nebylo vůbec zohledněno jeho tvrzení o spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele soudci rozhodujícími ve věci výchovy jeho nezletilého syna J. V. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených usnesení.

Z obsahu spisu Okresního státního zastupitelství v Děčíně, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně již citovaným usnesením odložil trestní oznámení stěžovatele na soudce Okresního soudu v Děčíně a Krajského soudu v Ústí nad Labem, kteří se měli dopustit úmyslné trestné činnosti při rozhodování o svěření nezletilého J. V., do péče matky J. V. Jak je uvedeno v tomto usnesení, rozhodování soudce v konkrétním řízení není trestným činem a stěžovatel může využít všech opravných prostředků daných mu . K odvolání stěžovatele rozhodl státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem napadeným usnesením tak, že podle § 148 odst. 1 písm.c) trestního řádu stížnost jako bezdůvodnou zamítl, když v důvodech dále uvedl, že skutečnosti uváděné stěžovatelem v jeho původním trestním oznámení nenaplňují znaky skutkové podstaty jím uváděného trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele ani jiného trestného činu zahrnutého do zvláštní části trestního zákona a že okolnosti týkající se výchovného prostředí svého syna musí stěžovatel řešit výhradně prostředky civilního práva.

Orgány činné v trestním řízení rozhodly o odložení věci ve smyslu ustanovení § 159 trestního řádu na podkladě zcela logického úsudku, že pouhá skutečnost, že stěžovatelův nezletilý syn byl v občansko právním řízení svěřen do výchovy matky, o níž stěžovatel tvrdí, že je toxikomankou, nedostačuje sama o sobě k závěru o porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv zakotvených v Úmluvy a v y. Stěžovatel totiž ani sám blíže nekonkretizuje, v čem spatřuje spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele soudci obecných soudů, přitom z jeho podání je zjevno, že se jeho výtky týkají hodnocení důkazů, zejména faktu, že matka měla v roce 1999 pozitivní toxikologickou zkoušku, to však samo o sobě ani podle názoru Ústavního soudu nemůže vést k závěru, že by k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv došlo právě nepotrestáním soudců, participujících na projednání věci jeho dítěte.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se být podle Ústavního soudu natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 14. března 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu