Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 125/01

Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele ing. V. P., zastoupeného JUDr. J. T., advokátkou, směřujícímu proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 10. 2000, čj. -397,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal dne 22. 2. 2001 Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 26. 2. 2001. Předmětný návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 10. 2000, čj. -397, s tvrzením, že jím byla porušena, blíže nespecifikovaná, navrhovatelova základní práva.

Navrhovatel odůvodnil ústavní stížnost tím, že Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 25. 5. 2000, čj. -364, zprostil navrhovatele podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby pro trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 trestního zákona. Proti tomuto rozsudku podali jak navrhovatel, tak státní zástupce odvolání. O něm rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu I. stupně podle § 260 trestního řádu zrušil a věc vrátil státnímu zástupci k došetření; věc dosud nebyla pravomocně rozhodnuta. Podle názoru navrhovatele napadený rozsudek vybočuje z ust. § 260 trestního řádu a soud mu tedy neposkytl potřebnou ochranu.

Ve smyslu a 75 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle písmeno a) citovaného zákona, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písmeno d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuelních věcech jsou tedy v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii; pravomoc Ústavního soudu směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci.

Řízení před soudem (jako ostatně každé řízení před orgánem veřejné moci) jako zákonem upravený proces poznávání a hodnocení skutečností rozhodných pro aplikaci hmotně právní normy, na níž posléze spočine meritorní rozhodnutí ve věci samé, v celém svém průběhu zpravidla podléhá procesnímu vývoji (změnám), jehož případné vady lze jen stěží přezkoumat (napravit) jinak než ex post a v rámci přezkumu vydaného rozhodnutí, včetně řízení, jež mu předcházelo; nelze proto porušení základních navrhovatelových práv spatřovat v procesně vadném nebo i protiústavním postupu takového orgánu, jestliže k němu dochází v řízení, které dosud probíhá, neboť i takový postup je ve své podstatě neoddělitelnou částí celého řízení a svou povahou a ve svých důsledcích je zatěžuje jako celek; proto i protiústavní procesní vady lze v rámci přezkumu celého řízení napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými. Ingerence Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je in concreto na místě teprve tehdy, jestliže by takové vady nebyly odstraněny ani v řízení opravném ( )v rámci činnosti a v rozhodovací pravomoci nadřízeného obecného soudu.

V daném případě se napadené rozhodnutí týká té části řízení, kterou lze přezkoumat v rámci přezkoumávání celého konečného rozhodnutí o právech a povinnostech navrhovatele. Jestliže tedy navrhovatel napadá takovéto rozhodnutí, je zřejmé, že ve smyslu citovaného , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dosud nevyužil všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle písmeno e) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. března 2001