Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
40706.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 79/01
Ústavní soud rozhod dne 19. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti N.D.B., zastoupeného JUDr. B.G., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2000, čj. 10 Ca 252/2000 -27, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí CŘ ze dne 19. 6. 2000, čj. 2988/00-01, stěžovatel tvrdí, že jím byla porušena jeho práva ústavně zaručená v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 36 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") tím, že správní soud po předchozím jednání ve věci rozhodl, aniž by stěžovatele o nařízeném jednání vyrozuměl a přihlédl k řádné omluvě neúčasti jeho právního zástupce. K věci samé pak stěžovatel uvádí, že skladované neoznačené cigarety chtěl před jejich prodejem řádně označit nálepkami pro daňové účely, v čemž mu však pracovníci C.ú. zabránili. Z výše uvedených důvodů proto žádá, aby Ústavní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil.
Ze spisu C.ú., vedeného k jeho rozhodnutí ze dne 5. 4. 2000, čj. 2485/99, spisu CŘ, vedeného k jeho rozhodnutí ze dne 19. 6. 2000, čj. 2988/00-01, a ze spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 252/2000 , Ústavní soud zjistil, že stěžovatel porušil ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 303/1993 Sb. , o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících, neboť skladoval neoznačené cigarety zahraničních značek. Za to mu C.ú. uložil pokutu ve výši 80 000,-- Kč a rozhodl o propadnutí zajištěného zboží. K odvolání stěžovatele CŘ změnilo napadené rozhodnutí tak, že stěžovateli uložilo pokutu ve stejné výši, avšak namísto propadnutí zboží rozhodlo o zabrání předmětného zboží.
Rozhodnutí celního ředitelství stěžovatel napadl žalobou, ve které tvrdil, že skladování cigaret neopatřených nálepkami pro daňové účely není celním deliktem podle shora citovaného ustanovení zákona o zrušení tabákového monopolu, pokud tyto cigarety nechtěl prodávat a ani je nenabízel k prodeji. Krajský soud v Českých Budějovicích nařídil jednání ve věci na den 4. 10. 2000, které na žádost stěžovatele odročil na den 8. 11. 2000. I toto jednání na žádost stěžovatele odročil. Poté, co krajský soud nařídil jednání na den 6. 12. 2000, ze kterého se stěžovatel opětovně ze stejných důvodů jako v předchozích případech (účast u jednání jiných soudů) omluvil a žádal o odročení jednání, krajský soud vyzval jeho právního zástupce, aby ve stanovené lhůtě doložil svoji žádost řádným potvrzením a aby soudu naznačil termín jednání, který by mu nekolidoval. Přestože tuto výzvu právní zástupce stěžovatele obdržel dne 20. 11. 2000, nereagoval na ni a k jednání dne 6. 12. 2000 se nedostavil. Krajský soud rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti žalobce (stěžovatele) a poté ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že neshledal v postupu či rozhodnutí správních orgánů pochybení a s odkazem na ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 303/1993 Sb. , jakož i části třetí zákona č. 587/1992 Sb. , o spotřebních daních, potvrdil správnost věcných zjištění správních orgánů, jakož i jejich právní posouzení. Dále připomněl, že příslušným úřadem pro prodej a distribuci tabákových nálepek je C.ú. a že dovozci zboží mají povinnost označit cigarety nálepkami již v zahraničí před dovozem do tuzemska, neboť dodatečné označení cigaret tabákovými nálepkami zákon nepřipouští. Z materiálů založených v soudním spisu bylo dále zjištěno, že písemné podklady odůvodňující omluvu neúčasti stěžovatele na jednání dne 6. 12. 2000, odeslal právní zástupce poštou až dne 12. 12. 2000 a soudu byly doručeny následující den.
Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích byl vydán v řízení vedeném podle hlavy druhé části páté občanského soudního řádu , ve kterém byl žalobce ve smyslu ustanovení § 250a o. s. ř. o. s. ř. povinně zastoupen advokátem s procesní plnou mocí pro celé řízení. Podle ustanovení § 49 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu. Pod osobním konáním se rozumí např. i dostavení se k výslechu u soudu. Není-li důvodu účastníka osobně předvolávat k ústnímu jednání, soud vyrozumí o ústním jednání vždy jen zástupce s plnou mocí pro celé řízení (viz B., D., M., Občanský soudní řád , komentář, 2. vydání, 1996).
Správní soudnictví je specifickou formou soudního řízení, ve kterém soud nemůže činit nová skutková zjištění a musí při přezkoumávání zákonnosti napadeného rozhodnutí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej zjistil správní orgán, jakož i z právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, a k vadám řízení před správním orgánem přihlédne, jen jestliže vzniklé vady mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (§ 250i o. s. ř. o. s. ř. ). Vzhledem k těmto specifikům záleží na obsahu žaloby a předmětu žalobních námitek. V dané věci stěžovatel skladování neoznačených tabákových výrobků nepopíral, jeho žalobní námitka spočívala pouze v jeho odlišném právním názoru na kvalifikace jeho chování, když tvrdil, že se deliktního jednání nedopustil, neboť tabákové výrobky prodávat nechtěl. Stejným způsobem argumentoval i ve správním řízení. CŘ ve svém rozhodnutí vyložilo ustanovení § 4 odst. 1 zákona o zrušení tabákového monopolu a uvedlo, že skladováním neoznačených cigaret stěžovatel toto ustanovení porušil. Za daného stavu věci nelze mít za to, že by bylo nutno stěžovatele vyslechnout s tím, že jeho výpověď by bylo třeba považovat za důkaz nezbytný pro rozhodnutí soudu o žalobě. Krajský soud proto nepochybil, když o nařízení jednání soudu řádně vyrozuměl jen jeho právního zástupce. Tímto postupem nebyly porušeny principy spravedlivého procesu stejně jako stěžovateli nebyla odňata možnost jednat před soudem, neboť o nařízeném jednání věděl (viz jeho omluva č.l. 18) a k jednání se dostavit mohl. S ohledem na zásadu "nechť si každý střeží svá práva" ovládající současné civilní řízení, nelze v této souvislosti ztrácet ze zřetele fakt, že právní zástupce na výzvu soudu reagoval pozdě a ve stanovené lhůtě nepředložil doklady, kterými měla být jeho již třetí omluva neúčasti u jednání doložena. Podle názoru Ústavního soudu účastník řízení musí pečlivě zvažovat, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem bude usilovat o ochranu svých práv, což platí tím spíše tehdy, jestliže je zastoupen advokátem. Tento závěr platí i pro další stěžovatelovu námitku, a to že skladované cigaretové výrobky chtěl před jejich prodejem řádně označit nálepkami pro daňové účely, v čemž mu však pracovníci C.ú. zabránili. Takto formulovaná námitka nebyla uplatněna ani ve správním řízení, ani ve správní žalobě a jako novum se objevuje teprve v ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost z důvodu zjevné neopodstatněnosti podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. , odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. března 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu