Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 479/2000

Ústavní soud rozhodl dne 19. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti obchodní společnosti O. B. H., a. s., zastoupené JUDr. B. D., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2000, čj. -42, rozhodnutí Celního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 1999, čj. 6023/2523-01/99-4, čj. 6023/2523/01/99-5, a rozhodnutí Celního úřadu v Písku ze dne 6. 10. 1999, čj. 2311/99 a čj. 2312/99,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora označeným rozhodnutím správních orgánů, kterými byla stěžovatelka vyzvána k úhradě celních dluhů z titulu převzatého ručení v systému globální záruky za celní dluh celního dlužníka, společnosti C. G., s. r. o., a rozsudku správního soudu zamítajícího její žalobu, stěžovatelka tvrdí, že jimi byla porušena její práva, ústavně zakotvená v , a , 2 d. V ústavní stížnosti stěžovatelka mimo jiné podrobně rozebírá interpretaci globální celní záruky celními orgány, které chápou "globální zajištění celního dluhu" tak, že tato záruka zajišťuje každý celní dluh, který vzniká nebo by mohl vzniknout z jedné či několika operací celního dlužníka v průběhu trvání celní záruky. Správní soud tento výklad potvrdil, přestože stěžovatelce jsou známy případy, kdy jiné správní soudy rozhodly zcela odlišným způsobem. Stěžovatelka rozhodnutí orgánů veřejné moci vycházející ze shora popsaného výkladu zpochybňuje, tvrdí, že z celního zákona vyplývá závazek ručitele ručit do celkové uvedené částky souhrnně, a nikoliv za jednotlivé celní dluhy samostatně, argumentuje svým vlastním výkladem ustanovení , celní zákon, ve znění a přílohy č. 25 k , kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona a s odvoláním na konkrétní judikáty Ústavního soudu žádá, aby ústavní stížností napadená rozhodnutí byla zrušena.

Ze spisů Celního úřadu v Písku a spisů Celního ředitelství, vedených k jejich shora označeným rozhodnutím, jakož i ze spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , Ústavní soud ověřil tvrzení uváděná stěžovatelkou a po přezkoumání napadených rozhodnutí konstatoval, že stěžovatelka již dříve podala k Ústavnímu soudu věcně identické případy, o nichž již částečně bylo rozhodnuto tak, že byly odmítnuty pro zjevnou neopodstatněnost. Řízení ve věci vedené pod

sp. zn.

bylo usnesením ze dne 7. 11. 2000 podle ustanovení , o Ústavním soudu, v zájmu zachování jednotnosti judikatury Ústavního soudu postoupeno plénu, které po projednání stěžovatelčiných námitek dospělo k závěru, že ústavní stížnost není důvodná a usnesením ze dne 23. 1. 2001, čj.

-35

, ji pro neopodstatněnost dle ustanovení , ve znění , odmítlo.

Vzhledem k tomu, že projednávaná ústavní stížnost se týká stejné právní problematiky a téže stěžovatelky jako ve výše uvedené věci projednané plénem Ústavního soudu, čtvrtý senát Ústavního soudu odkazuje v projednávané věci zcela na závěry uvedené ve shora citovaném usnesení pléna Ústavního soudu, z nichž i pro nyní posuzovanou věc plyne, že postupem celních orgánů ani správního soudu při výkladu pojmu globální záruky nedošlo k namítanému porušení ústavně zaručených práv.

Vzhledem k výše uvedenému ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost z důvodu zjevné neopodstatněnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 19. března 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu