Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 649/2000

Ústavní soud

rozhodl v senátě o ústavní stížnosti Ing. V. D.

T., proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. ,

ze dne 23. 10. 2000, za účasti Krajského soudu v Brně, jako

účastníka řízení, za souhlasu účastníků bez ústního jednání,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2000, sp. zn.1 Nt 111/2000, se zrušuje.

Odůvodnění

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností,

s odvoláním na porušení práv zaručených y základních

práv a svobod, domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí

Krajského soudu v Brně, jímž byl dle § 381 odst. l tr. řádu vzat

do vydávací vazby. Návrh na uvalení vazby, jak uvádí stěžovatel

v důvodech ústavní stížnosti, podalo Krajské státní zastupitelství

v Brně, které provádí šetření o vydání stěžovatele do Vietnamské

republiky, a to na podkladě zatýkacího rozkazu Městského

policejního ředitelství v Hai Phong ze dne 29. 10. 1997, sp. zn.

95/LTN, podle něhož je stěžovatel podezřelý ze spáchání trestného

činu "pašování zboží přes státní hranici" dle § 97 část. VUU

vietnamského trestního zákona. Vydání napadeného usnesení, jak se

dále uvádí v důvodech ústavní stížnosti, předcházelo omezení

stěžovatele na osobní svobodě, k němuž došlo ze strany policie dne

20. 10. 2000 ve chvíli, kdy se dostavil na referát cizinecké

policie v Brně, kde mu mělo být prodlouženo povolení

k dlouhodobému pobytu v České republice. Dne 22. 10. 2000

v 10,00 hod byl předán Krajskému soudu v Brně a vlastní řízení

o uvalení vazby pak začalo 23. 10. 2000, již v přítomnosti jeho

obhájce, v době po 9,30 hod. s tím, že soudkyně Krajského soudu

v Brně po poučení nechala protokolovat jeho výpověď. V 10,02 hod.

byla obhájcem stěžovatele upozorněna na to, že vypršela 24

hodinová lhůta daná k rozhodnutí článkem 8 y základních práv

a svobod, a tudíž že je stěžovatel nadále omezován na osobní

svobodě protiprávně. Na toto upozornění reagovala soudkyně tak, že

obratem vyhlásila, že jej bere do vazby dle § 381 odst. 1 tr.

řádu, a i čas tohoto vyhlášení je zanesen ve spisovém materiálu.

Skutečnost, že v jeho případě nebyla dodržena stanovená lhůta 24

hodin, pak podle něj dokladuje samotný spisový materiál, sp. zn.

, Krajského soudu v Brně, kde jsou časové údaje

podchyceny, a odkázal na přítomnost dalších osob - jeho obhájce,

soudní zapisovatelky a dvou policistů eskortního oddílu CZP MŘ PČR

Brno, kteří mohou prokázat, že usnesení o vzetí do vazby bylo

vydáno po 10,00 hod. uvedeného dne. Dále stěžovatel v ústavní

stížnosti uvádí, že i při odhlédnutí od ostatních okolností

případu, jako že se jednání, jež je mu kladeno za vinu,

nedopustil, není dle jeho názoru uvalení vazby dle § 381 odst. 1

tr. řádu v souladu se zákonem, neboť nejsou naplněny znaky tímto

ustanovením požadované. Odůvodnění napadeného usnesení je totiž

dle jeho názoru nepřezkoumatelné, když jediné zdůvodnění je podle

něj dáno citací uvedenou v odůvodnění, a to "okolnostmi případu

a osobou jmenovaného".

Krajský soud v Brně, jako účastník tohoto řízení, v písemném

vyjádření k obsahu ústavní stížnosti v podstatě odkázal na

šetření, které ve věci provedl místopředseda Krajského soudu

v Brně, jehož závěr nepotvrzuje, že by v dané věci došlo

k překročení 24 hodinové lhůty při vydání rozhodnutí o uvalení

vydávací vazby.

Ústavní soud připojil spis Krajského soudu v Brně, sp. zn.

, z jehož obsahu zjistil, že časové údaje, týkající

se předání věci soudu dne 22. 10. 2000 v 10,00 hodin, odpovídají

skutečnosti. Tímto okamžikem tedy počala stěžovateli běžet 24

hodinová lhůta uvedená v y základních práv

a svobod, v níž soud byl povinen rozhodnout o uvalení vazby. Jak

je dále patrno z obsahu uvedeného spisu, jmenovitě z protokolu

o jednání o návrhu krajského státního zástupce v Brně na vzetí

stěžovatele do vazby ze dne 23. 10. 2000, počalo toto jednání,

jehož výsledkem bylo vydání napadeného usnesení o vzetí

stěžovatele do vazby, v 9,30 hod. Poté po vyjádření stěžovatele

a jeho obhájce a jejich reakce na poučení soudkyně o možnosti

zkráceného vydávacího řízení bylo vyhlášeno rozhodnutí o vzetí

stěžovatele do vazby s tím, že skončení tohoto jednání poté, co

bylo dáno poučení o tom, že proti tomuto usnesení není přípustný

opravný prostředek, je vyznačeno časem 10,02 hod. Po podpisech

protokolu přítomnými pak následuje poznámka, která není podepsána,

v níž se uvádí, že rozhodnutí bylo vydáno po lhůtě v 10,02 hod.

K uvedenému protokolu pak následně, jak dále patrno z obsahu

označeného spisu, podala vyjádření kromě předsedkyně senátu, jež

napadené rozhodnutí vydala, také zapisovatelka, která protokol

o jednání prostřednictvím počítače pořizovala, v němž tato

potvrzuje, že samotné rozhodnutí bylo vydáno krátce před 10,00

hodinou. S přihlédnutím k tomu, že písemné vyhotovení protokolu

o jednání bylo pořízeno v 10,02 hod, dále k tomu, že po vyhlášení

rozhodnutí následovalo ještě poučení o opravném prostředku, jakož

i následné jeho podepisování přítomnými, jeví se Ústavnímu soudu

jako skutečnosti odpovídající, že k samotnému vyhlášení rozhodnutí

došlo ještě před uplynutím lhůty stanovené v y

základních práv a svobod, a to také s ohledem na dobu, kdy úkon

započal - 9,30 hod. - a jeho obsah, tak jak byl v protokolu o něm

zachycen. Ústavní soud tedy s ohledem na shora uvedené

nepřisvědčil stěžovateli v tom, že by v důsledku nedodržení

zákonem stanovené lhůty došlo k porušení práva, zaručeného čl. 8

odst. 3 d.

Na druhé straně však Ústavní soud nemůže pominout fakt, že

rozhodnutí o vzetí osoby do vazby podle ustanovení § 381 odst. 1

tr. řádu, s odkazem na které bylo usnesení krajského soudu vydáno,

je rozhodnutím fakultativním, které je vázáno na zákonnou

podmínku, že uvalení vazby je nutné k zamezení útěku takové osoby.

V daném případě za stavu, kdy stěžovatel tvrdí, jak z obsahu spisu

patrno, že v České republice žije legálně již od roku 1993, nikdy

zde nebyl souzen, má zde povolen dlouhodobý pobyt, vlastní zde

rodinný dům, v němž bydlí se svou družkou, s níž má pětileté dítě,

a od roku 1995 z České republiky nikdy nevycestoval, tak pouhý

odkaz na okolnosti případu a osobu stěžovatele, jak to

v odůvodnění svého rozhodnutí obecný soud učinil, aniž byl uvedený

odkaz jakkoliv konkretizován, není podle přesvědčení Ústavního

soudu způsobilý odůvodnit nutnost uvalení vazby k zamezení útěku.

Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje

v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci.

Procesněprávní rámec představují především principy řádného

a spravedlivého procesu tak, jak vyplývají z čl. 36 a násl.

, jakož i z y ČR.

Jedním z nich, představujícím součást práva na řádný proces, jakož

i pojmu právního státu, a vylučujícím libovůli při rozhodování, je

i povinnost soudů svá rozhodnutí odůvodnit, a to v trestním řízení

v případě usnesení způsobem zakotveným v § 134 odst. 2 tr. řádu

(viz nálezy Ústavního soudu, sp. zn.

III. ÚS 188/99

, IV. ÚS

137/2000). Uvedenému požadavku však napadené usnesení, jak shora

uvedeno, nevyhovuje, dostává se tak do rozporu s čl. 8 odst. 5

, a proto bylo Ústavním soudem

zrušeno [§ 82 odst. 1, 2 písm. a) odst. 3 písm. a) zákona č.

, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 20. března 2001