Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 758/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky C.P., a. s., zastoupené ing. P. Z., ředitelem společnosti, právě zastoupeným Mgr. P. D., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 9. 2000, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka napadá v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo přezkoumáno jemu předcházející, rovněž v záhlaví uvedené, rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích ve věci náhrady škody ve výši 10 000 000,-- Kč. Namítá, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle a d. Navrhuje, aby obě rozhodnutí byla nálezem Ústavního soudu zrušena.

Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda není dán důvod jejího odmítnutí podle , o Ústavním soudu, ve znění Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj ho mimo ústní jednání odmítne. Za nepřípustný se také považuje návrh, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( citovaného zákona).

V daném případě stěžovatelka napadla výše uvedená rozhodnutí obecných soudů ve věci náhrady škody ve výši 10 000 000,-- Kč. Ve skutečnosti ovšem jde - jak naznačují i obecné soudy - o soudně vymahatelnou pohledávku, resp. vrácení bezdůvodného obohacení vůči soukromé právnické osobě, kterou se stěžovatelka pokouší vymáhat jako náhradu škody vůči státu, nicméně neúspěšně, neboť právní důvody takové náhrady nejsou dány.

Ústavní soud proto považuje za nesporné, že stěžovatelka má k dispozici nevyčerpané právní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje. K tomu Ústavní soud dodává, že není nějakou náhradní rozhodující institucí, které by bylo možno využít, protože navrhovatel nemůže či nechce platit soudní poplatky. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Je si třeba proto uvědomit, že ústavní stížnost je zvláštním právním prostředkem, který lze úspěšně využít právě jen v situacích, kdy již žádný jiný prostředek k ochraně práva neexistuje.

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že ačkoliv ústavně zaručené právo na náhradu škody, způsobené nezákonným rozhodnutím soudu nebo jiného státního orgánu, existuje (d), tuto náhradu lze uplatňovat pouze za podmínek a postupem stanoveným zákonem (d). Toliko okrajovou (podružnou) námitkou o nepřiměřené tvrdosti, spočívající v uložení povinnosti uhradit náklady vzniklé žalovanému při odvolacím řízení, se Ústavní soud blíže nezabýval (ostatně stěžovatelka ani neuvedla žádnou ústavně-právní argumentaci) a toliko konstatoval, že posouzení, zda tu jsou důvody zvláštního zřetele hodné ( ), je samostatnou, autonomní úvahou obecného soudu, kterou Ústavní soud nepřezkoumává. Výhradu porušení y základních práv shledal Ústavní soud nepřípadnou, neboť vlastnické právo není vůbec předmětem sporu. Závazkové vztahy - navíc sporné - pod ochranu d nespadají. Právní teorie i soudní praxe je totiž jednotná v názoru, že peněžitá pohledávka je vztahem závazkovým (srov. a násl. obč. zákoníku) a nikoliv právem věcným, a proto nezakládá vlastnický vztah věřitele k věci, a tudíž ani nemůže požívat ochrany, která je ústavně zaručena právu vlastnickému.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném případě je nutno ústavní stížnost považovat za návrh nepřípustný, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, tj. nevyvolala soudní řízení o navrácení bezdůvodného obohacení. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 2001 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu