Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 686/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky J. S., zastoupené JUDr. V. J., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 6. 2000, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka napadá v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni, kterým bylo potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 8. 1999, čj. - 36, ve věci určení předmětu dědictví. Domnívá se, že uvedeným rozhodnutími bylo porušena její ústavně zaručená práva podle a podle d a podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem napadený rozsudek zrušil.

V dané věci jde ve své podstatě - jak to vyplývá i z odůvodnění ústavní stížnosti - o spor o právo vlastnické, resp. dědické (ústavní ochrana "určovacího práva" není dána). Jak ovšem sama stěžovatelka ve svém návrhu uvádí, bude v této věci, tj. k získání sporného majetku, pokud se tak již nestalo, iniciována revize dědického řízení (dodatečné projednání dědictví); posléze eventuálně přichází v úvahu i žaloba na vydání věci. Ústavní soud proto považuje za nesporné, že stěžovatelka má dispozici - či již možná v jiném řízení využila - právní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje. Je třeba si však uvědomit, že ústavní stížnost je zvláštním právním prostředkem, který lze úspěšně využít právě jen v situacích, kdy již jiný prostředek k ochraně práva neexistuje, neboť Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y ČR) a nemůže plnit funkci třetí instance v systému všeobecného soudnictví. Proto ani nezkoumá eventuální nezákonnost vydaných soudních rozhodnutí.

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že i v případě, že by neshledal jako důvod k odmítnutí ústavní stížnosti nevyčerpání všech prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, nemohl by se návrhem meritorně zabývat. Pokud totiž jde o namítané porušení vlastnického práva podle d, je třeba konstatovat - jako již v řadě předchozích rozhodnutí Ústavního soudu - že d chrání toliko vlastnické právo - včetně práva dědického - skutečné, již existující, a nikoliv takové, které má teprve vzniknout nebo jehož povaha je sporná, a např. proto probíhá soudní řízení (srov. např.

sp. zn. , resp. č. 5, Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1).

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném případě je nutno ústavní stížnost považovat za návrh nepřípustný, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, tj. nevyvolala dodatečné projednání dědictví, resp. nepodala žalobu na vydání věci. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 2001 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu