Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. Č., zastoupeného Mgr. J. M., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 29. 9. 2000, a usnesení Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. , ze dne 9. 9. 2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 1. 2001, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 29. 9. 2000, a usnesení Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. , ze dne 9. 9. 2000. Usnesením Okresního soudu v Olomouci byl stěžovatel jako obviněný z trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 a 3 trestního zákona vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) trestního řádu. Na základě stížnosti stěžovatele pak Krajský soud v Ostravě usnesení okresního soudu zrušil a znovu rozhodl tak, že se obviněný bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. b) trestního řádu. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 24. 10. 2000.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že rozhodnutím soudů bylo porušeno jeho právo na osobní svobodu, zaručené , odst. 1, 2 a 5d.

Jak však zjistil Ústavní soud z obsahu ústavní stížnosti, kopie usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství, č. j. 2 Zt 989/2000, ze dne 11. 10. 2000, a z vyjádření Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 19. 2. 2001, byl stěžovatel cit. usnesením státní zástupkyně dne 11. 10. 2000 z vazby propuštěn s odůvodněním, že vazební důvody u stěžovatele již pominuly.

V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že již dříve judikoval (viz Sbírka nálezů a usnesení ÚS, C. H. Beck 1999, svazek 15, usnesení č. 56), že v určitých případech může nastat situace, za které se spor stává čistě akademickým, a teorie i praxe jiných ústavních soudů se jednoznačně přiklání k odmítnutí v takové věci rozhodovat, neboť zde chybí možnost bezprostředního a přítomného zásahu, který by mohl mít vliv na situaci stěžovatele. Jinak řečeno, je-li namítáno porušení základního práva na respektování osobní svobody, pak musí tento zásah být odstranitelný případným rozhodnutím Ústavního soudu. V dané věci se však o takový případ zjevně nejedná, neboť tento stav již dávno odezněl (propuštěním na svobodu dne 11. 10. 2000, tj. ještě před podáním této ústavní stížnosti), a rozhodnutím Ústavního soudu tak již nelze v této věci ve prospěch stěžovatele žádným způsobem zasáhnout.

Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů a mimo ústní jednání usnesením ji odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 4. března 2001

JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu