Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 728/2000

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti J. P., zastoupeného JUDr. T. V., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2000, č. j. -34, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 12. 12. 2000, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 13. 12. 2000.

V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2000, č. j. -34, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti vedlejšímu účastníkovi řízení - Finančnímu ředitelství v Brně, o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ze dne 18. 1. 1999, č. j. FŘ FŘ-110/3780/98-0170. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Telči ze dne 27. 5. 1998 č. j. 10252/98/317970/1384, kterým byla stěžovateli vyměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši 130.496,- Kč.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho základní právo zaručené ústavním zákonem, konkrétně právo uvedené v d (dále jen " "), podle kterého se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že závěry obecného soudu jsou v krajním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními a právním vyhodnocením. Podle názoru stěžovatele je nepochybné, že správce daně v jeho případě postupoval účelově vzbuzujícím dojmem v úmyslu deklarovat zahájení daňového řízení. Stěžovatel krajskému soudu dále vytýká, že náležitě neaplikoval ustanovení , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, náležitě nenapravil pochybení vedlejšího účastníka řízení a nepřihlédl ke konkretizaci vznesených výhrad podáním ze dne 4. 3. 1999. Rozsudek obecného soudu pak stěžovatel pokládá za projev zjevné libovůle v soudním rozhodování, čímž vykročuje z mezí ústavně stanoveného postupu.

Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na obsah ústavní stížnosti si vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení a spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. .

Krajský soud v Brně jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 6. 2. 2001 uvedl, že tvrzení stěžovatele o zásahu soudu do jeho ústavně zaručeného práva dle y odmítá, zvláště když porušení tohoto práva je tvrzeno pouze v obecné rovině a není blíže odůvodněno. Předmětem soudního přezkumu byl přezkum zákonnosti správního aktu ( ), přičemž rozhodování soudu je založeno na principu kasačním. Nejedná se v žádném případě o řízení nalézací. Soud v tomto řízení přezkoumává správní rozhodnutí jen v těch směrech, které jsou vytyčeny v žalobě ( ), přičemž relevantní jsou pouze takové námitky, které byly uplatněny ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí žalovaného správního orgánu ( ). Není projevem libovůle v soudním rozhodování, jestliže soud v přezkumném řízení dovodil, že v dané věci byly splněny všechny zákonné podmínky pro použití stanovení daně podle pomůcek, z čehož vycházelo žalobou napadené rozhodnutí vedlejšího účastníka, a jestliže žalobu zamítl, neboť shledal, že stěžovateli byla uložena daňová povinnost v souladu se zákonem.

Finanční ředitelství v Brně, jako vedlejší účastník řízení, ve svém obsáhlém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 8. 2. 2001 navrhlo zamítnutí stížnosti, neboť není důvodná..

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud vzal v úvahu jak výklad aplikovaných ustanovení citovaných právních předpisů zastávaný stěžovatelem, tak výklad zastávaný v dosavadních řízeních ve věci rozhodujících orgánů veřejné moci, a to při respektování skutečnosti, že Ústavní soud není další soudní instancí, ani vrcholem soudní soustavy, a není tedy oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud v jejich rozhodovací činnosti současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu písm. d) y ČR. Za těchto okolností je proto rozhodnutí o správní žalobě proti rozhodnutí finančního orgánu o daňové povinnosti stěžovatele věcí posouzení obecného soudu, na jehož argumenty uváděné v odůvodnění napadeného rozsudku Ústavní soud odkazuje.

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze polemizuje s právními závěry, které přijaly jak finanční úřady, tak i obecný soud. Nutno obecně konstatovat, že samotná skutečnost, že správní orgán nebo soud nevyhověly návrhu účastníka, nemůže být považována za porušení základních práv a svobod, pokud při rozhodování o návrhu tyto orgány dodržely procesní postupy stanovené zákonem.

Ústavní soud proto hodnotil, zda proces jako celek splňoval kritéria spravedlivého procesu, kterým se ve smyslu jeho judikatury i judikatury Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku rozumí především to, byl-li v tomto procesu dodržen princip tzv. "rovnosti zbraní". Ani v tomto směru však Ústavní soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí.

Je tedy zřejmé, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně nedošlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, které jsou zaručeny ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle y ČR.

Za tohoto stavu věci Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. 3. 2001

Antonín Procházka

předseda II. senátu Ústavního soudu