Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 33/01

Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti navrhovatele E.H., zastoupeného JUDr. P.H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. října 2000, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. října 2000 ( -63), odůvodňoval ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení bylo v řízení před jmenovaným obecným soudem zasaženo do práv zaručených , , a d, y a čl. 1 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na okolnosti, za nichž byl na majetek původního vlastníka použit dekret č. 12/1945 Sb., a uvedl, že s ohledem na prokázané skutečnosti, tj. na den smrti J.H., nutno dovodit, že se stát jeho nemovitostí zmocnil bez právního titulu, nenabyl však k nim vlastnické právo, pouze vlastníku odňal možnost je držet, užívat, stejně jako tuto možnost odňal dědicům. Poněvadž se stěžovatel stal dědicem v roce 1961, byla dědická práva odňata i jemu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y [ , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Z obsahu rozsudku, napadeného ústavní stížností, zásah do práv, jichž se navrhovatel dovolává, shledán nebyl. V řízení o tvrzeném nároku, který stěžovatel uplatnil podle , bylo spolehlivě zjištěno, že navrhovatel pro jeho uznání nesplnil předpoklady, stanovené odst. l a 2 cit. zákona. Pokud jde o J.H., původního vlastníka, nebylo prokázáno, že byl v době konfiskace majetku čsl. občanem - bylo jen zjištěno, že mu byl dne 27. 9. 1939 vystaven průkaz o německém státním občanství. Nebylo také prokázáno, že stěžovatel byl dědicem ze závěti a že tato závěť byla v dědickém řízení projednána. Dědicem J.H. byl závětí určen univerzální dědic - syn F.B.H. a tzv. svěřeneckým substitutem bratranec zůstavitele stěžovatel E.H. Jmenovanému bylo uděleno státní občanství ČR u Ministerstva vnitra ČR ze dne 27. 9. 1991. Krajský soud v Českých Budějovicích vyčerpávajícím způsobem odůvodnil konstatování, že konfiskace majetku proběhla v souladu s dekretem č. 12/1945 Sb., že majetek přešel na stát ke dni účinnosti dekretu, tj. k 23. 6. 1945, jako tzv. ležící pozůstalost, když šlo o majetek, který k tomuto datu nenabyl případný dědic vlastníka, zemřelého 12. 5. 1945, tj. před účinností dekretu. Zde soud správně odkázal na ustanovení § 536, § 710 a § 819 obecného zákoníku občanského, upravující přechod vlastnictví k majetku zemřelého na dědice a lze zmínit i obsah § 547 věty třetí obecného obč. zák. z r. 1811, podle něhož před přijetím pozůstalosti dědicem hledělo se na pozůstalost tak, jako kdyby dosud byla v držení zemřelého. V souvislosti s právními závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích v předmětné věci je třeba poukázat také na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci (publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 9., vydání 1., č. 131, Praha 1998), v němž se jmenovaný soud vyslovil shodně.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a tedy dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 8. března 2001