Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 758/2000

Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky I. K., zastoupené JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze dne 22. září 2000, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka, která se domáhala zrušení výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, odůvodnila ústavní stížnost tím, že podle jejího přesvědčení rozhodnutím soudu o svěření dětí do výchovy otci bylo zasaženo do základních práv obou nezletilých dětí, jež jsou zaručena čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Uvedla, že soud nevzal zřetel na zjištění, že se o děti starala od roku 1995, jejich výchova nebyla narušena či ohrožena, a že děti mají k otci negativní vztah. Skutečnost, že mu bránila ve styku s nimi, neznamenalo ohrožení řádného duševního vývoje dětí, ale právě změna bydliště a rodinného prostředí bude znamenat závažné adaptační problémy a odrazí se v psychickém stavu nezletilých. Poukázala dále na to, že děti v řízení nebyly vyslechnuty, a tak nebyl zjištěn jejich postoj ke stávající výchově a k samotnému otci.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Pelhřimově (P 39/96) a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (ze dne 22. září 2000 - -193) zásah do práv nezletilých dětí, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, v rozhodnutí odvolacího soudu shledán nebyl. Soud II. stupně doplnil dokazování výslechem znalce a po přihlédnutí k důkazům, provedeným soudem I. stupně, nerozhodl v rozporu s chráněnými zájmy nezletilých dětí, když je svěřil do výchovy otce. Jak vyplývá z obsáhlého odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, bylo spolehlivě prokázáno jednání matky, jímž docházelo k porušování práv dětí stýkat se s otcem, jakož i k zásahům do práv a povinností otce, jehož rodičovská práva omezena zákonným způsobem nebyla. Soud správně aplikoval a vyložil ustanovení zákona o rodině - § 31 a násl., upravující práva a povinnosti rodičů i § 46, umožňující nařízení krajního opatření, kterým je ústavní výchova. Skutečnost, že po odnětí dětí z péče matky a jejich svěření do výchovy otci, nebylo zjištěno nic, co by signalizovalo ohrožení zdraví dětí, a že pravomocným rozsudkem Okresního soudu

v Pelhřimově ze dne 23. února 2001 byla provedena úprava styku dětí s matkou, který, dle jejího vyjádření u jednání soudu, otec umožňuje, svědčí o tom, že hodnocení všech provedených důkazů, včetně stanovisek dětí, vyjádřených v přítomnosti znalce, bylo soudem učiněno v souladu s a závěry z tohoto hodnocení, uplatněné v napadeném rozsudku, nebyly v rozporu se zájmy a právy nezletilých dětí.

Pro výše uvedené, byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s § 43

odst. 2 písm. a) zákona odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 8. března 2001