Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 644/2000

Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů R. O., I. O., a J. H.,

všech zastoupených JUDr. M. Z., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. července 2000, sp. zn. , a usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 31. října 1997, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhali zrušení výše citovaných usnesení obecných soudů s tím, že se jimi cítí dotčeni na právech zakotvených v a d. Uvedli, že postup soudu I. stupně, který zastavil řízení, a odvolacího soudu, jež jeho rozhodnutí potvrdil, považují za projev libovůle v rozhodování.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvu podle y [ , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Z obsahu spisu Okresního soudu ve Vyškově ( -49) a usnesení Krajského soudu v Brně (ze dne 28. července 2000 - ) nebylo shledáno, že by se označené soudy svým postupem a rozhodnutími dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, a tak zasáhly do práv, jichž se stěžovatelé dovolávají. Jak vyplývá z usnesení soudu I. stupně ze dne 15. dubna 1997 a opakovaných žádostí právního zástupce stěžovatelů z 31. května 1997 a 7. října 1997 o prodloužení lhůty, adresovaných soudu, byli žalobci, prostřednictvím svého zástupce, vyzváni k doplnění podání - k řádnému formulování

žalobního petitu, ve lhůtě 14 dnů. Poněvadž výzvě nebylo vyhověno ani do roku 2000, soud I. stupně za použití ustanovení řízení zastavil. Soud

II. stupně po přezkoumání usnesení Okresního soudu ve Vyškově toto potvrdil, když v písemném vyhotovení svého rozhodnutí podrobně a přiléhavě odůvodnil, proč podaná žaloba obsahovala návrh výroku zcela neurčitý a nesrozumitelný, a proč bez odstranění vad tohoto návrhu byly dány důvody pro zastavení řízení. S ohledem na obsah žaloby, podané právním zástupcem stěžovatelů dne 17. prosince 1991, doplněné 16. června 1992 specifikací dohody, jejíhož uzavření se žalobci domáhali, s odvoláním na , jakož i na výše uvedená konstatování, byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou.

Ústavní soud proto o ústavní stížnosti stěžovatelů rozhodl, jak ve výroku tohoto usnesení je obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 8. března 2001