Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 591/2000

Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K., s. r. o., zastoupené JUDr. J. J., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. července 2000, č. j. -64, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 1998, č. j. -46, a rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 27. května 1998, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka, která se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí soudů, odůvodňovala ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčena na právech zaručených d. Uvedla, že byla soudem I. stupně zavázána k zaplacení částky l.042,- Kč, která představovala nezaplacené nájemné, soud II. stupně jejímu odvolání nevyhověl. Proto podala k Nejvyššímu soudu ČR dovolání, které však jmenovaný soud odmítl jako nepřípustné s ohledem na výši částky, jež je předmětem sporu. Takové rozhodnutí považuje za omezení ústavního práva.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [ odst. 2 , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. -64 zásah do práv, jichž se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl, když v řízení o dovolání soud postupoval v souladu s . Pokud jde o ústavní stížností napadená rozhodnutí soudů I. a II. stupně, je třeba uvést, že rozsudek soudu I. stupně ve věci samé byl potvrzen již 25. listopadu 1998, přičemž stěžovatelka se domáhala připuštění dovolání pro posouzení právní otázky. Pro odmítnutí dovolání dle byl pak návrh ze dne 3. října 2000, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 1998 a Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 27. května 1998 podán po lhůtě k tomu stanovené.

Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 8. března 2001