Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 402/2000

Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti B. Č., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2000, č. j. -40, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka, která se domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2000, č. j. -40, odůvodnila ústavní stížnost tím, že podle jejího přesvědčení označený soud porušil práva, zaručená , 2 d, nesprávně hodnotil a aplikoval a , o správě daní a poplatků, a vydal rozhodnutí, které považuje za nepřezkoumatelné. Uvedla, že s ohledem na znění citovaného zákona bylo na správci daně, aby prokázal nedostatky v jejím účetnictví, ten však důkazní břemeno v tomto směru neunesl, a proto jí doměřil daň z příjmu fyzických osob za rok 1993 nedůvodně.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y [ , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. a jeho rozsudku ze dne 19. května 2000 zásah do práv, jichž se navrhovatelka v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu - Finančního ředitelství v Praze ze dne 29. září 1998, č. j. 4057/110/1998, v souladu s , tj. v mezích daných žalobními důvody a s nimi se ve svém vyčerpávajícím odůvodnění rozsudku vypořádal. S rozhodnutím Městského soudu v Praze v předmětné věci, s výkladem a aplikací a , o správě daní a poplatků, se Ústavní soud ztotožňuje, a proto lze na obsah jeho odůvodnění odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 8. března 2001