Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 159/99

Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti Z. S., zastoupeného JUDr. O. K., advokátem, proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. ledna 1999, sp. zn. , a Okresního soudu v Mostě ze dne 31. března 1998, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. ledna 1999, sp. zn. , a Okresního soudu v Mostě ze dne 31. března 1998, sp. zn. , odůvodňoval ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení oba soudy rozhodly v rozporu s a 4d. Poukázal na okolnosti a rozhodnutí, na základě nichž se stal vlastníkem prodaných nemovitostí, na důkazy, které jeho vlastnictví osvědčily, a na znění , které soudům ukládá z rozhodnutí vydaných příslušným orgánem vycházet. Pokud by soudy tak činily, nároku na úhradu kupní ceny by nepochybně vyhověly.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. ledna 1999, sp. zn. , bylo zjištěno, že soud I. stupně zamítl žalobu stěžovatele, v níž se domáhal zaplacení částky 3.490.000.-Kč s přísl., tedy částky, představující kupní cenu za nemovitosti dle smlouvy uzavřené s Mosteckou uhelnou společností, a. s., se sídlem v Mostě. Se zjištěním a konstatováním Okresního soudu v Mostě, že uzavřená smlouva ze dne 30. prosince 1996 - o prodeji nemovitosti, o níž stěžovatel uplatněný nárok opíral, je neplatná, se ztotožnil také Krajský soud v Ústí nad Labem. Vycházel přitom ze zjištění, dle něhož, v důsledku předchozího převodu předmětných nemovitostí na třetí osoby, rozhodnutí st. notářství o potvrzení nabytí dědictví, jež bylo rozhodnutím toliko deklaratorním, nemohlo založit vlastnické právo osobě, jež následně se stěžovatelem uzavřela výše označenou kupní smlouvu.

Dle ustanovení senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Stěžejním argumentem, obsaženým v ústavní stížnosti, je námitka nerespektování ze strany obecných soudů. Dané ustanovení upravuje povinnost soudu v otázkách svým předmětem odlišných od otázek dle odstavce 1 vycházet z rozhodnutí jiného orgánu, pakliže o takovéto otázce již příslušným orgánem rozhodnutí bylo vydáno. V posuzované věci je za takové považováno rozhodnutí st. notářství o potvrzení dědictví.

Ustanovení , a to jak z pozice ústavněprávní (zejména s poukazem na d), tak i z pohledu jednoduchého práva, je nezbytné interpretovat ve spojitosti s ustanovením Z uvedeného srovnání dopadu obou zmíněných zákonných ustanovení plyne důsledek, dle kterého státní orgán při posuzování určité otázky nemůže vůči účastníku řízení vycházet ze závěru, že o ní bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, pakliže tento účastník nebyl rovněž i účastníkem řízení, v němž byla daná otázka řešena. S poukazem na ustanovení , notářského řádu, účinného ve znění k datu předmětných notářských rozhodnutí (rozhodnutí Státního notářství v Chomutově č. j. -18 a D 43 /91-6, obou ze dne 9. ledna 1991), dopadá uvedené konstatování i na posouzení právních účinků rozhodnutí státního notářství dle a násl. notářského řádu, účinného ve znění ke dni 9. ledna 1991, ve smyslu

Ohledně dalších námitek, směřujících do rozhodnutí obecných soudů, Ústavní soud toliko odkazuje na přiléhavé a vyčerpávající odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. ledna 1999, sp. zn. .

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2000