Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 169/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. K., zastoupené JUDr. O. U., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 1998, sp. zn.

, , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. listopadu 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 21. února 2001 soudcem zpravodajem

JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem (,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona), napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. října 1998 (, -252) a spolu s ním také rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11.listopadu 1997 (-221), ve znění doplňujícího usnesení, a navrhla, aby Ústavní soud obě rozhodnutí obecných soudů, jak shora jsou označena, svým nálezem zrušil.

Bez ohledu na podanou ústavní stížnost stěžovatelka podala proti rozhodnutí Městského soudu v Praze dovolání, jež tento soud ve svém rozsudku připustil, a z podnětu kterého Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací, oba rozsudky obecných soudů nižšího stupně svým rozsudkem ze dne 30. listopadu 2000 (-279, ) zrušil a stěžovatelčinu věc vrátil obecnému soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Za situace, jak je shrnuta, je zřejmé, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů I. a II. stupně již právně neexistují a jako taková nemohou být předmětem ústavního přezkumu Ústavním soudem; ústavní stížnost, směřující proti neexistujícím rozhodnutím, posoudil Ústavní soud jako nepřípustnou (§ 75 odst. 1 per analog. zákona) a jako o takové o ní rozhodl odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak je ze znělky tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 cit. zákona)

V Brně dne 21. února 2001