Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 613/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. A. D., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2000, č. j. , 452/99-229, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ve svém návrhu namítal porušení svých základních lidských práv postupem obecných soudů ve věci náhrady škody na své zemědělské usedlosti.

Vzhledem k okolnosti, že podání stěžovatele neodpovídalo příslušným ustanovením , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: ""), vyzval Ústavní soud stěžovatele přípisem ze dne 27. 11. 2000 k odstranění vad podání. Současně jej poučil, že pokud ve lhůtě do 20 dnů od doručení soudní výzvy vady podání neodstraní, bude jeho návrh ve smyslu ustanovení odmítnut.

Výzva k odstranění vad byla stěžovateli doručena dne 4. 12. 2000. Stěžovatel ve lhůtě - podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 12. 2000 - odstranil pouze nedostatek, vztahující se k doložení doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku. Požadovanou plnou moc pro zastupování advokátem stěžovatel nepředložil s odůvodněním, že nenalezl advokáta odpovídajících kvalit, přičemž sdělil, že nemá důvěru v právní zastoupení určené ze strany České advokátní komory. Současně stěžovatel požádal Ústavní soud, aby mu buď sám stanovil právního zástupce nebo od požadavku právního zastoupení ustoupil. Ústavní soud reagoval na uvedené doplněné podání stěžovatele přípisem ze dne 17. 1. 2001 tak, že ve smyslu platné právní úpravy (ustanovení a násl. ), jakož i ustálené judikatury a praxe Ústavního soudu, je nutné na požadavku právního zastoupení trvat. Zároveň stěžovateli Ústavní soud objasnil, že možností stanovit stěžovateli advokáta Ústavní soud nedisponuje, že vyjádření soudu je v uvedené věci konečné a vyzval stěžovatele, aby nedostatek svého podání odstranil ve lhůtě do 10 dnů od doručení této výzvy, jinak že bude jeho návrh odmítnut. Stěžovatel převzal vyjádření Ústavního soudu dne 23. 1. 2001. Nedostatek svého podání stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil, sdělil, že trvá na projednání své stížnosti bez právního zastoupení a navrhl v této souvislosti Ústavnímu soudu, aby zrušil povinnost právního zastoupení vyplývající z ust. . Vzhledem k okolnosti, že podání stěžovatele neodpovídalo zákonem stanoveným požadavkům na ústavní stížnost, nezabýval se Ústavní soud návrhem stěžovatele na zrušení citované části právního předpisu.

Lhůta k odstranění vad marně uplynula dne 2. 2. 2001.

V návaznosti na skutečnost, že stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě soudem určené, tj. do 2. 2. 2001, přičemž vzal na vědomí poučení Ústavního soudu o následcích neodstranění vad, rozhodl Ústavní soud v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) citovaného zákona tak, že návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 22. února 2001

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu