Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 64/01

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele P. Č., zastoupeného JUDr. P. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. října 2000, č. j. -42, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. října 1997, č. j. -22, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. ledna 1997, č. j. -15, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. října 2000, č. j. -42, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. října 1997, č. j. -22, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. ledna 1997, č. j. -15, odůvodňoval ústavní stížnost tvrzením, že se rozhodnutími soudů cítí dotčen na právech, která jsou zaručena y ČR a d.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [ odst. 2 , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu záznamu na stěžovatelem předloženém usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. října 2000 a údajů o dni podání návrhu k doručení Ústavnímu soudu bylo zjištěno, že napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR bylo stěžovateli doručeno 28. listopadu 2000, a poněvadž tímto dnem počala lhůta k podání návrhu běžet, skončila 26. ledna 2001. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal návrh k doručení až dne 29. ledna 2001, učinil tak po lhůtě k tomu stanovené.

S ohledem na výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [ , ve znění pozdějších předpisů]. Po lhůtě, vyplývající z citovaného zákona byl podán i návrh proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. října 1997 a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. ledna 1997.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2001