Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 705/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti A., s. r.o., zastoupené Mgr. H. Z., advokátkou, proti postupu Finančního úřadu Brno IV při vyřizování žádosti ze dne 23. 10. 2000 o ověření podmínek neplatnosti rozhodnutí - výzvy ze dne 10. 3. 1999, č. 990000010, č.j. 34114/99/291960/2129,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 12. 2000 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zakázal Finančnímu úřadu Brno IV pokračovat v porušování jejích základních práv a svobod, vyplývajících z a odst.d ("Listina"), a přikázal mu, aby zahájil řízení o ověření splnění podmínek neplatnosti výzvy ze dne 10. 3. 1999 č. 990000010, č.j. 34114/99/291960/2129.

Stěžovatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí - výzvu považuje za jiný zásah orgánu veřejné moci, který nemá některou ze základních náležitostí rozhodnutí uvedených v ust. , ve znění pozdějších předpisů, a tudíž za nicotný akt, který zásadním způsobem zasahuje do jejích základních práv a svobod.

Ústavní soud po posouzení shromážděných podkladů pro rozhodnutí a po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k názoru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí k ochraně jejího práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a to z následujících důvodů. I když proti napadené výzvě Finančního úřadu Brno IV není přípustný řádný opravný prostředek, z cit. ustanovení zákona vyplývá zásada, že Ústavní soud rozhoduje pouze o takových pravomocných rozhodnutích nebo jiných zásazích orgánů veřejné moci, které jsou, vzhledem ke své povaze, způsobilé zasáhnout do sféry ústavních práv či svobod. Není sporu o tom, že výzva k odstranění pochybností o údajích daňového přiznání dle , ve znění pozdějších předpisů, takového zásahu sama o sobě schopná není. V daném případě stěžovatelka bude mít po vydání konečného rozhodnutí ve věci k dispozici opravné prostředky a teprve až po jejich vyčerpání bude mít možnost obrátit se případně ústavní stížností na Ústavní soud. Tento závěr vyplývá též z praxe Ústavního soudu, který se při rozhodování o tvrzeném porušení principů řádného procesu dle a násl.d důsledně řídí principem subsidiarity. V dané souvislosti Ústavní soud poukazuje též na judikaturu obecných soudů ohledně aplikace , ve znění pozdějších předpisů (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 1998 ve věci , uveřejněné v časopise FaU. 98,12 :776), podle níž neshledá-li správce daně splnění podmínek neplatnosti rozhodnutí finančního orgánu, mu neukládá vydat o tom rozhodnutí (na rozdíl od části páté cit. zákona). Správní orgán může toliko účastníka vyrozumět přípisem o tom, že neshledal důvod pro ověření neplatnosti. Své námitky proti platebním výměrům vydaným správcem daně může účastník uplatnit v odvolacím řízení podle cit. zákona, případně v řízení reklamačním podle cit. zákona, a po jeho skončení i v přezkumném řízení před krajským soudem. Uvedený postup finančních orgánů Ústavní soud považuje za ústavně konformní.

Ústavní soud dále konstatuje, že ústavní stížnost by mohla být odmítnuta též jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání (§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182,1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na ust. § 72 odst. 2 cit. zákona ), neboť byla podána 4. 12. 2000 a evidentně směřuje proti rozhodnutí - výzvě ze dne 10. 3. 1999, doručené dle poznámek na výzvě dne 17. 3. 1999.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. 2. 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj