Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 739/2000

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. B., právně zastoupeného JUDr. M. U., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2000, č. j. -350, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 1999, č. j. -255, a proti usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 30. 3. 1999, č. j. B 603/12, 15, F 8404/96, F 22207/98-239, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl, neboť byla podána po lhůtě stanovené pro její podání tímto zákonem.

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 18. 12. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2000, č. j. -350, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 1999, č. j. -255, a usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 30. 3. 1999, č. j. B 603/12, 15, F 8404/96, F 22207/98-239, a to pro porušení a násl.d, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud spojil řízení o této ústavní stížnosti s řízením o ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu pod

sp. zn.

.

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 1999, č. j. -255, bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 30. 3. 1999, č. j. B 603/12, 15, F 8404/96, F 22207/98-239, kterým byly zamítnuty návrhy na obnovu řízení vedené pod F 8404/96, B 603/12 a pod F 22207/98, B 603/15. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal stěžovatel dovolání. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 27. 9. 2000, č. j. -350, dovolání odmítl s odůvodněním, že dovolání v dané věci není přípustné.

Dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Ve svém rozhodnutí,

sp. zn.

, Ústavní soud vyslovil právní názor, že pokud zákon dovolání nepřipouští, není možno dovolání považovat za procesní prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje. V takových případech lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Usnesení soudu o odmítnutí dovolání z důvodu jeho nepřípustnosti je nutno považovat za rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva podat dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu.

Výše uvedené lze vztáhnout i na nyní projednávanou věc. Vhledem k tomu, že Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 27. 9. 2000, č. j. -350, dovolání stěžovatele odmítl pro jeho nepřípustnost, není možno toto dovolání považovat za procesní prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak počala plynout již ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Jestliže Nejvyšší soud ČR rozhodoval o dovolání stěžovatele dne 27. 9. 2000, a ústavní stížnost stěžovatele byla podána dne 18. 12. 2000, je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po uplynutí 60 denní lhůty od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní stížnost tedy byla podána po lhůtě stanovené pro její podání , ve znění pozdějších předpisů.

Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost a návrhy s ní spojené podle ust. , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 12. února 2001