Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 28/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 8. 12. 2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. 1. 2001, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 8. 12. 2000. Uvedeným usnesením Městského soudu v Praze byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. , ze dne 9. 11. 2000, kterým byl stěžovatel vzat do vazby z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 písm. b) trestního řádu.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že dne 8. 11. 2000 byl obviněn pro účastenství ve formě návodu podle § 10 ods. 1 písm. c) trestního zákona k trestnému činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 a 3 písm. c) trestního zákona, k trestnému činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 2 a 4 písm. b) trestního zákona a k trestnému činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Po výslechu byl stěžovatel zadržen a na návrh státního zastupitelství byl vzat do vazby. Stěžovatel je přesvědčen, že vazební důvod podle § 67 písm. b) trestního řádu je v jeho případě uváděn účelově a to prý proto, že se k trestné činnosti nedoznal. Za stejnou trestnou činnost jsou stíhány další osoby, a to R. K. a V. H., přičemž obviněný R. K., který trestnou činnost doznal, zadržen nebyl a je nadále stíhán na svobodě. Soudy obou stupňů podle názoru stěžovatele nezdůvodnily dostatečně přesvědčivě, v čem spatřují zájem společnosti na tom, aby vazební objasňování trestného činu mělo přednost před jeho osobní svobodou. V postupu soudů pak spatřuje porušení d, podle něhož nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.

V závěru své ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že na základě rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 byl dne 5. 1. 2001 z vazby propuštěn na svobodu.

Ústavní soud si proto u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 vyžádal kopii příslušného usnesení. Z obsahu usnesení, sp. zn. 1 Zt 3562/2000, ze dne 5. 1. 2001, pak vyplývá, že se obviněný P. P. propouští na svobodu, neboť vazební důvody pominuly.

V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že již dříve judikoval (viz Sbírka nálezů a usnesení ÚS, C. H. Beck 1999, svazek 15, usnesení č. 56), že v určitých případech může nastat situace, za které se spor stává čistě akademickým, a teorie i praxe jiných ústavních soudů se jednoznačně přiklání k odmítnutí v takové věci rozhodovat, neboť zde chybí možnost bezprostředního a přítomného zásahu, který by mohl mít vliv na situaci stěžovatele. Jinak řečeno, je-li namítáno porušení základního práva na respektování osobní svobody, pak musí tento zásah být odstranitelný případným rozhodnutím Ústavního soudu. V dané věci se však o takový případ zjevně nejedná, neboť tento stav již dávno odezněl (propuštěním na svobodu dne 5. 1. 2001, tj. ještě před podáním této ústavní stížnosti), a rozhodnutím Ústavního soudu tak již nelze v této věci ve prospěch stěžovatele žádným způsobem zasáhnout.

Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a mimo ústní jednání usnesením ji odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 19. února 2001

JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu