Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
37669.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 528/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti M. H., zastoupeného JUDr. J. K., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2000, sp. zn. 11 To 22/2000 , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. prosince 1999, sp. zn. 18 T 12/99 ,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 1. září 2000 byla Ústavnímu soudu, ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon "), doručena ústavní stížnost proti uvedeným rozsudkům, kterými byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin podvodu dle ustanovení § 250 odst. 1 a 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"). Stěžovatel podrobně popsal svůj názor na 18 bodů výroku rozsudku krajského soudu, které se stěžovatele týkají, s konstatováním, že se krajský soud důkladně nezabýval výpověďmi ostatních obžalovaných. Ty prokazují, podle jeho názoru, jeho nevinu, která nebyla vyvrácena ani jinými důkazy provedenými v průběhu řízení. Odvolacímu soudu vytýká, že převzal hodnocení důkazů provedené nalézacím soudem, aniž se podrobněji věcí zabýval. Soudy tak tím, že pečlivě neuvážily všechny okolnosti případu dospěly k nesprávnému hodnocení.
V uvedeném postupu shledal stěžovatel porušení čl. 1 a čl. 2 odst. 2 a 3 Ústav y ČR a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "), neboť postupem v řízení byla porušena zásada právního státu na uplatňování státní moci v mezích zákona a současně bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
K ústavní stížnosti se na základě ustanovení § 42 odst. 4 zákona vyjádřil za účastníka - Vrchní soud v Praze předseda senátu 11 To, který plně odkázal na rozsudek, speciálně na část odůvodnění na str. 25 - 30.
Vrchní státní zastupitelství v Praze se vzdalo postavení vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem.
Ústavní soud si k věci rovněž vyžádal spis vedený u Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci pod sp. zn. 18 T 12/99 , na jehož základě shledal, že ústavní stížnost není důvodná.
Stěžovatel svou ústavní stížností napadl postup obecných soudů jako postup rozporný s pravidly právního státu, kde je státní moc realizována jen v zákonem stanovených mezích. Ke svým tvrzením však nepředložil nic, co by porušení principů právního státu dokládalo, mimo tvrzení o nevypořádání se s důkazy svědčícími o jeho údajné nevině, kterou měla dokázat shodnost jeho výpovědi s výpověďmi ostatních obviněných. Vzhledem k tomu, že byl vyšetřován vazebně a navíc ve zcela jiné věznici než ostatní obvinění nepřichází do úvahy možnost, že by se s nimi smluvil. Naopak výpovědi svědčící proti němu za strany spoluobviněných označuje za pokus o svalení viny na něj. O výpovědích svědků, které svědčily proti němu, se stěžovatel nezmiňuje vůbec.
Stěžovatel odkazuje na porušení práva na spravedlivý proces, aniž by doložil porušení Listino u chráněných práv, popřípadě, aby je specifikoval, když odkazuje toliko povšechně na porušení čl. 36 a násl. Listin y.
Ústavní soud ve své judikatuře, která je obecně dostupná, vyložil, jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před obecnými soudy. Pokud jde o stěžovatelem tvrzené porušení čl. 36 Listin y, Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení Listin y zaručeno a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně vyloženo. Tvrdil-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tím, že obecné soudy v jeho tvrzené věci dospěly k jinému právnímu závěru, než je stěžovatelův a neuvádí další skutečnosti, které by svědčily o porušení citovaného článku Listin y, pak nezbývá, než takové tvrzení stěžovatele hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecného. Ústavní soud připomíná, že také judikatura Evropského soudu pro lidská práva požaduje, aby proces byl spravedlivý jako celek, a tudíž nelze brát zřetel jen na ze souvislostí vytržené části procesu (např. dokazování).
Těžiště ústavní stížnosti bylo položeno na vyvracení jednotlivých částí výroku napadeného rozsudku a samotný ústavněprávní rozměr stížnosti se omezil na konstatování porušení základních práv. Ponechal tedy na Ústavnímu soudu, aby sám detekoval formu a zhodnotil porušení jeho základních práv a svobod. Ústavní soud však není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, a nepřísluší mu tedy vykonávat nad obecnými soudy dohled či dozor.
Stěžovatel také opomíjí skutečnost, že soudní moc, tak jak je konstituována Ústavou České republik y, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 ), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestanný (čl. 82 odst. 1 ).
Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 19. 2. 2001
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu