Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 14/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky M. D., zastoupené JUDr. J. D., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 21. 6. 2000, čj. - 135,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti, podané Ústavnímu soudu v zákonem stanovené lhůtě, se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, v záhlaví tohoto usnesení citovaného, jímž bylo dle ustanovení odmítnuto její odvolání do rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 2. 9. 1997, čj. - 82, kterým byla zamítnuta její žaloba proti žalované straně obci Javorník o vydání nemovitostí podle Dále stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud uložil Okresnímu soudu v Šumperku, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené pod sp. zn. a neprodleně předložil podané odvolání, spolu se spisem, Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, k dalšímu řízení. Má za to, že v řízení před obecnými soudy došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu, zakotveného v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v a d.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Šumperku, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že jeho rozsudek ze dne 2. 9. 1997 obsahuje správné poučení o možnosti odvolání a odvolací soud ve svém usnesení ze dne 21. 6. 2000 dospěl k závěru, že tehdejší právní zástupce stěžovatelky, když podal odvolání do prvostupňového rozsudku dne 24. 11. 1997, tak učinil po uplynutí zákonem stanovené patnáctidenní lhůty, a tedy opožděně, když poslední den k podání odvolání připadl na den 21. 11. 1997.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jsou oprávněny podat fyzické nebo právnické osoby podle písm. d)y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla fyzická nebo právnická osoba účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

V rámci projednávání předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že v daném případě nic nenasvědčuje tomu, že by krajským soudem, v jeho napadeném usnesení, nebyly respektovány zásady, týkající se práva na soudní ochranu, obsažené v hlavě pátéd a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, namítané stěžovatelkou.

Ústavní soud přisvědčil správnosti závěrů krajského soudu (který, dříve než začal přezkoumávat správnost odvoláním napadeného rozsudku prvního stupně, zjišťoval, zda se jedná o odvolání včas podané!), vysloveného v jeho usnesení ze dne 21. 6. 2000 v tom, že v tomto konkrétním případě právní účinky doručení rozsudku soudu prvního stupně ze dne 2. 9. 1997 nastaly dne 6. 11. 1997, který byl dnem pracovním (čtvrtek), na který připadl konec třídenní lhůty počítané ode dne uložení rozsudku u pošty ( věta druhá ), když v daném případě není sporu o tom, že advokát žalobkyně - stěžovatelky - nepověřil jinou osobu k přijímání zásilek. Za těchto okolností je pro počátek běhu patnáctidenní lhůty k podání odvolání rozhodný den

7. 11. 1997, následující po dni, kdy nastala zákonná fikce doručení rozsudku právnímu zástupci žalobkyně - stěžovatelky. Poslední den k podání odvolání připadl tedy na den 21. 11. 1997. Pro běh lhůty k podání odvolání je zcela nerozhodné, že advokát převzal rozsudek do vlastních rukou až dne 10. 11. 1997. Tato okolnost závěr o doručení rozsudku ke dni 6. 11. 1997 zvrátit nemůže. Jestliže odvolání pak bylo podáno osobně u soudu až dne 24. 11. 1997, bylo tak učiněno po uplynutí patnáctidenní zákonné lhůty, tedy opožděně. Ústavní soud má za to, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, když ve svém usnesení ze dne 21. 6. 2000 odvolání žalobkyně - stěžovatelky jako opožděné odmítl, rozhodl tak v souladu s příslušným ustanovením .

Z těchto důvodů, kdy Ústavní soud nemohl učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek, Ústavnímu soudu nezbylo než stížnost považovat za návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2001 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu