Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
37157.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 706/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele Ing. Z. F., zastoupeného Mgr. M. V., advokátem, směřujícímu proti rozhodnutí policejního prezidenta Policie ČR č. 381, ze dne 2. 10. 2000,
t a k t o :
N á v r h s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel podal dne 4. 12. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Předmětný návrh směřoval proti rozhodnutí ve věcech kázeňských policejního prezidenta Policie ČR č. 381 ze dne 2. 10. 2000 s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva daná mu čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 1 a 4 a čl. 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
Ve smyslu § 35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat.
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Napadené rozhodnutí o uložení kázeňského trestu snížení funkčního platu bylo navrhovateli uloženo podle § 32 odst. 1 zákona ČNR č. 186/1992 Sb. , o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 137 odst. 1 písmeno c) téhož zákona, může policista podat u soudu návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního funkcionáře o uložení kázeňského trestu. Ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu , je návrh na přezkoumání rozhodnutí o uložení kázeňského trestu procesním prostředkem, který zákon dává navrhovateli k ochraně jeho práv.
Navrhovatel se v návrhu rovněž dovolává ust. § 75 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu , podle kterého ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Pro své tvrzení však neuvedl jediný argument a nijak nezdůvodnil, proč nevyužil svého práva, daného mu zákonem č. 186/1992 Sb. a neobrátil se na obecný soud.
Při dodržení jednoroční lhůty, vyžadované ustanovením § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , je druhou podmínkou pro přijetí ústavní stížnosti, která nesplňuje předpoklady přípustnosti podle odstavce 1. citovaného ustanovení, skutečnost, že věc svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Tuto skutečnost nutno spatřovat v požadavku obecného dosahu rozhodnutí v dané věci. Ústavní soud přitom vychází ze zásady, že jde o výjimku z obecného pravidla, což značí, že takové ustanovení nelze vykládat rozšiřujícím způsobem.
Ze spisového materiálu vyplývá, že navrhovatel namítá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno proto, že odmítl splnit protiprávní požadavky nadřízeného. V napadeném rozhodnutí se však navrhovateli vytýká nekvalitní práce. Vyřešení takto vzniklého rozporu, kdy stojí tvrzení proti tvrzení, však není věcí Ústavního soudu, ale soudu obecného; tato otázka tedy nepřesahuje podstatně vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu ust. § 75 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu .
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle § 43 odst. 1 písmeno e) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný, odmítnout.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního osudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2001