Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
36371.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 622/2000
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti PhDr. E. R., o návrhu ze dne 19.10.2000, doplněného podáním ze dne 31.1.2001, t a k t o :
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
V návrhu doručeném Ústavnímu soudu dne 19.10.2000 stěžovatelka uvedla, že dne 26.6.1995 podala k Okresnímu soudu v Ostravě žalobu na neplatnost dohody o vystěhování z bytu.
K návrhu stěžovatelky byla značná část soudců (podle jejího tvrzení šlo o celkem 17 soudců Okresního soudu v Ostravě) z projednání věci, vedené u označeného soudu pod, sp. zn. 17 C 352/95 , vyloučena pro podjatost z toho důvodu, že se jednalo o kolegy z povolání nynějších uživatelů prostor bývalého bytu stěžovatelky, nyní sloužícího jako advokátní kanceláře a pro rodinné svazky s nimi. Stěžovatelka prý uplatnila své právo na užívání tohoto bytu i proti jeho uživatelům, kteří z něho udělali kanceláře.
Podle tvrzení stěžovatelky je nečinností soudu značně poškozována, neboť dosud nemá stabilní byt a žije v nejistotě proto, že v minulosti byla nájemnicí bytu č. 3 na J. č. 8 v Ostravě. Navrhovatelka se domnívá, že tento nájem nezanikl přesto, že předmětný byt vyklidila na základě uzavřené dohody o vystěhování z bytu. Důvod neplatnosti těchto právních úkonů spatřuje stěžovatelka v tehdy údajně existujícím psychickém nátlaku ze strany vlastníka domu a nedostatcích dohody o skončení nájmu.
Vzhledem k tomu, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod, sp. zn. 17 C 352/95 , dochází údajně ke značným průtahům a je tak porušováno právo stěžovatelky ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") navrhuje, aby Ústavní soud přikázal Okresnímu soudu v Ostravě přestat s porušováním práva na řádnou soudní ochranu a projednat tento spor (zde má zřejmě stěžovatelka na mysli právní věc vedenou pod sp. zn. 17 C 352/95 ) řádně a bez průtahů.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti podání ve smyslu ust. § 34 odst. 1 , odst. 2 ve vztahu k ust. § 72 odst. 1 písm. a) , odst. 2, odst. 4 zák.č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, a dále předložená plná moc, udělená advokátu JUDr. O. P., byla neplatná z důvodu nepřípustné substituční doložky, byla stěžovatelka vyzvána k odstranění shora označených vad. Přesto, že není povinností Ústavního soudu vysvětlovat právnímu zástupci stěžovatelky nedostatky plné moci, které způsobují její neplatnost (§31 odst. 1 zák.č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů), byl JUDr. O. P. upozorněn na neplatné zmocnění, obsažené v předložené plné moci s tím, že je povinen předložit plnou moc, splňující náležitosti ve smyslu zákona o Ústavním soudu . Dne 8.2.2001 obdržel soudce zpravodaj plnou moc ze dne 25.1.2001, obsahující stejně neplatnou substituci. Proto k této plné moci nemohl soudce zpravodaj přihlédnout.
Dne 31.1.2001 obdržel Ústavní soud doplněné podání, ve kterém stěžovatelka dále rozvedla, shodně s podáním ze dne 19.10.2000 že, stručně řečeno, obsah čl. 36 odst. 1 Listin y jí zaručuje právo na soudní ochranu, kterého se jí však nedostává, neboť v právní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod, sp. zn. 17 C 352/95 , nebylo dosud vydáno rozhodnutí ve věci samé.Navrhovatelka se domnívá, že její ústavní stížnost je důvodná, neboť v řízení před soudem I. stupně dochází k značným průtahům, což ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod odporuje právu na spravedlivý proces.
Výzvě Ústavního soudu k odstranění vad podání však nemůže vyhovět, neboť nemá žádné rozhodnutí o vyčerpání všech opravných prostředků.
Spolu s doplněním podání, zaslala stěžovatelka kopii usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.2.1999, čj. 2 Nc 79/98 -64, ze kterého vyplývá, že stěžovatelka navrhla vyloučení všech soudců Okresního soudu v Ostravě z důvodu jejich podjatosti v projednávané věci, když shora uvedeným usnesením bylo rozhodnuto o vyloučení celkem 17 soudců Okresního soudu v Ostravě z projednávání věci, sp. zn. 17 C 352/95 .
Předně považuje soudce zpravodaj za nutné zdůraznit, že ze strany stěžovatelky došlo k naprostému nepochopení podmínek, za nichž je možno se domáhat cestou ústavní stížnosti ochrany základních práv nebo svobod zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č. 10 Ústav y proti "jinému zásahu orgánu veřejné moci" ve smyslu č. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y.
Je nesporné, že stěžovatelka je podle ust. § 34 odst. 1 zák.č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, povinna označit, resp. přiložit důkazy, jimiž by měla být její skutková tvrzení prokázána. "Takové důkazy, by měly být natolik jasné a zřetelné, aby z nich bylo patrno, co tím kterým důkazem mělo být prokázáno a jaká skutková zjištění by z nich měly vyplynout" (viz Bulletin advokacie, zvláštní číslo-listopad 1999, JUDr. Vlastimil Ševčík: Ústavní soudnictví v praxi, str. 25).
Rovněž je nutné zdůraznit, že pouze povšechný výčet důkazů, které by byly uvedeny v podání, je pro řízení o ústavní stížnosti nedostatečný, neboť není povinností Ústavního soudu, aby sám domýšlel, co takovým povšechným tvrzením měla stěžovatelka na mysli. Navrhovatelka by si měla uvědomit, že tak jako v řízení před obecnými soudy je v občanskoprávním řízení povinna prokázat svá tvrzení, je tomu tak i v řízení o ústavní stížnosti. Této důkazní povinnosti se nemůže zprostit pouhým poukazem na údajné porušení svého práva ze strany prvostupňového soudu, neboť i když z čl. 38 odst. 2 Listin y vyplývá, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, a ve smyslu čl. 18 odst. 1 Listin y má každý právo obracet se na státní orgány se stížnostmi, i v takovém případě je nezbytné vycházet z konstantní judikatury Ústavního soudu (např. viz usnesení ÚS ze dne 31.7.1996 sp.zn.
), že je nutno ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou, pokud stěžovatel nepodal před ústavní stížností, stížnost na průtahy v řízení podle zák.č. 436/1991 Sb.
Jestliže však stěžovatelka nepodložila svá tvrzení žádnými důkazy a ani nenavrhla jejich provedení, k čemuž byla písemnou výzvou, doručenou dne 29.1.2001, vyzvána, nezbylo než návrh ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. a) , písm. e) zák.č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout z důvodu neodstranění vad podání ve stanovené lhůtě, když podaný návrh je rovněž nepřípustný.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 20. února 2001