Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 464/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a Evy Zarembové JUDr. o ústavní stížnosti J.V., zastoupené JUDr. J.S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 2. 9. 1998, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení y ČR a d (dále jen ""), zrušení shora označeného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, čj. -27, ze dne 29. 5. 1998. Tímto rozsudkem byl zamítnut návrh stěžovatelky, aby byla T., (žalovaná), povinna zaplatit jí částku 8.848,- Kč s úrokem z prodlení, neboť tento její nárok podle názoru soudu zanikl započtením pohledávky žalované.

Jak stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, domáhala se podanou žalobou zaplacení dlužné částky z honoráře, který jí měla žalovaná zaplatit podle smlouvy o spolupráci ze dne 1. 1. 1997. Okresní soud však její žalobní návrh zamítl a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovatelka sice měla nárok na zaplacení žalované částky, tento nárok však dle názoru soudu zanikl započtením pohledávky ze strany žalované, která vyplynula z ustanovení o smluvní pokutě obsaženého v čl. IV. výše zmíněné smlouvy o spolupráci. V uvedeném článku smlouvy se stěžovatelka zavázala, že po ukončení spolupráce s T., nebude po dobu 4 měsíců vykonávat činnosti v oboru mluvené slovo pro konkurenční subjekt v regionu VČ, a toto ujednání nesplnila. Stěžovatelka podala proti zamítavému rozhodnutí okresního soudu odvolání, které odůvodnila tím, že dané ustanovení smlouvy, zakazující vyvíjet činnost v oboru, je neplatné, neboť jím byla porušena ustanovení y ČR a y, která zabezpečují každému právo na podnikání, jež může být omezeno pouze zákonem. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací však její odvolání zamítl a rozsudek okresního soudu potvrdil. Stěžovatelka proto v ústavní stížnosti vyslovuje názor, že odvolací soud ve svém rozhodnutí nesprávně posoudil právní stav, když zaujal stanovisko, že předmětný článek IV. smlouvy o spolupráci je platný. Jeho rozhodnutí je tak v rozporu s výše zmíněnými článkyy ČR ay a stěžovatelka navrhuje zrušení stížností napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové a připojil si spis Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. .

Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti Krajský soud v Hradci Králové konstatuje, že stěžovatelka svoji stížnost opírá o právní argumentaci, která byla obsažena rovněž v jejím odvolání proti rozhodnutí prvoinstančního soudu. Krajský soud proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, v němž se zmíněnou právní argumentací stěžovatelky zabýval.

Jak Ústavní soud zjistil z návrhu stěžovatelky a připojeného soudního spisu, uzavřela stěžovatelka s žalovanou T., dne 1. 1. 1997 smlouvu o spolupráci. Tuto smlouvu, uzavřeli účastnící této smlouvy v rovnoprávném vztahu dvou podnikatelů. Podle této smlouvy se stěžovatelka zavázala zajišťovat pro žalovanou "uměleckou činnost v oboru mluvené slovo" a žalované pak fakturovala svůj honorářový nárok do čtvrtého dne následujícího měsíce dle tarifů zpravodajských příspěvků. V čl. IV. se stěžovatelka zavázala, že v případě ukončení platnosti smlouvy nebude po dobu minimálně čtyř měsíců vykonávat činnost, kterou realizovala pro žalovanou, pro jiný subjekt se sídlem v regionu VČ. Pokud by tento svůj závazek porušila, zavázala se žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 20.000,- Kč, a to nejpozději do 30 dnů ode dne písemného vyzvání ze strany žalované. Jak stěžovatelka uvedla v odvolání (č.l. 30) a při jejím výslechu jako účastníka řízení (č.l. 20), byla si při uzavírání smlouvy o spolupráci obsahu ujednání čl. IV. smlouvy vědoma a s ním srozuměna, neměla však na vybranou, chtěla-li v T., pracovat. Tehdy toto ujednání považovala za platné, v současné době ho však již za platné nepovažuje.

Smlouvu o spolupráci, platnost jejíhož čl. IV. představuje meritum podané ústavní stížnosti, uzavřeli účastníci jako subjekty podnikání. V návaznosti na tuto skutečnost je také třeba smluvní ujednání obsažené v čl. IV. smlouvy posuzovat. Stěžovatelka svoje námitky proti platnosti čl. IV. smlouvy o spolupráci vyslovila již v podaném odvolání proti rozhodnutí soudu I. instance a po potvrzení odvoláním napadeného rozhodnutí odvolacím soudem tyto námitky zopakovala v podané ústavní stížnosti. Krajský soud v Hradci Králové se v napadeném rozhodnutí odvolacími námitkami stěžované obšírně zabýval a neshledal důvody absolutní neplatnosti smlouvy jako celku nebo neplatnosti části této smlouvy. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že smlouva byla uzavřena subjekty způsobilými k právním úkonům, byla uzavřena svobodně a vážně určitě a srozumitelně, jejím předmětem je jistě plnění možné a svým obsahem ani účelem neodporuje zákonu ani jej neobchází a nepříčí se ani dobrým mravům, forma, ve které byla uzavřena, je formou přísnější oproti formě zákonné (§ 37 - § 40 o.z.). Pokud stěžovatelka namítala, že k podpisu smlouvy byla přinucena, neboť jestliže chtěla u žalované organizace pracovat, pak jí nic jiného nezbývalo, odvolací soud z obsahu spisu nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že stěžovatelka byla k uzavření smlouvy přinucena. Samotný ústupek stěžovatelky v jejích představách o obsahu smlouvy, vyvážený realizací její vůle vykonávat ve smlouvě uvedenou činnost, pro ni nemohl způsobit absenci svobodné vůle k uzavření některé z částí smlouvy, opačný výklad by vedl k paradoxní situaci, kdy by byla neplatná všechna ustanovení kompromisní povahy, čímž by došlo k popření základních principů obligačního práva, především pak k popření nejvyšší zásady právní pacta sunt servanda. Odvolací soud dále ve svém rozhodnutí uvedl, že v daném případě se jedná o soukromoprávní ujednání, o projev autonomie vůle smluvních stran. Zákaz konkurenčního jednání je pro oblast práva obchodního pozitivně právně vyjádřen v §§ 65,84,99,139,196 a 200 obchodního zákoníku, vždy v obchodních vztazích mezi obchodní společností a jejími společníky, popř. členy jejích orgánů. Obchodní zákoník pak nevylučuje sjednat odlišně od zákona okruh osob podléhajících zákazu, jedná se tedy o úpravu svojí povahou dispozitivní. Ujednání zakazující konkurenční jednání jsou tedy v oblasti práva soukromého zásadně možná a takové ujednání si mohli sjednat i účastníci tohoto řízení, neboť se v daném případě mezi nimi jednalo o vztah obchodněprávní. Sjednaná délka doby závazku stěžovatelky přitom není neodůvodněným zásahem do jejích práv a stejně tak je přiměřená a vyvážená i výše pokuty. Námitkou stěžovatele, týkající se rozporu čl. IV. smlouvy s y, se zabýval již odvolací soud a v návaznosti na nález Ústavního soudu,

sp. zn.

, publikovaný pod č. 73 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 4, který připustil možnost ujednání ohledně zákazu konkurenčních jednání v pracovněprávních vztazích, pak odvolací soud vyjádřil názor, že taková ujednání je třeba tím spíše jako projev smluvní volnosti připustit ve vztazích obchodněprávních, regulovaných převážně dispozitivními normami práva obchodního. K této argumentaci pak Ústavní soud dodává, že i když v době rozhodování platná obchodněprávní zákonná úprava výslovně otázku konkurenčních doložek smluv uzavíraných mezi podnikateli nestanovila, nelze jejich relevanci v obchodněprávních vztazích vyloučit, zejména ve vztahu k ochraně obchodního tajemství a proti zneužívání účasti v hospodářské soutěži formou nekalého soutěžního jednání a nedovoleného omezování hospodářské soutěže, přitom konkurenční doložky mohou mít význam i z hlediska ochrany vlastnických práv. Ústavní soud tak obdobně jako ve věci, u něj vedené pod

sp. zn.

, která je skutkově i právně zcela srovnatelná s touto věcí, ani nyní v postupu obecných soudů porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal, zejména také s přihlédnutím k tomu, že odvolací soud, jak je patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí, posuzoval věc i s přihlédnutím k výši sjednané pokuty, délce doby výkonu činnosti, délce závazku k nevykonávání činnosti, k povaze činnosti a k možnosti využití, poznatků získaných z dosud vykonávané činnosti, a to se závěrem, že závazek stěžovatelky, obsažený v čl. IV. posuzované smlouvy je úměrný všem okolnostem případu. Z uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost stěžovatelky podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu